Odmala jsem cítila, co si lidé myslí, co sledují tím, co říkají, nebo jestli to, na co se ptají, je to, na co chtějí znát odpověď anebo tím sledují něco jiného – nějaký skrytý záměr. A ten záměr si buď uvědomovali, nebo ne. Mě to strašně vnitřně popuzovalo, rozčilovalo. Říkala jsem si vnitřně něco ve smyslu: „Jestli si myslí, že jsem tak blbá, že to nevidím.“ Spolu s tímto jsem sledovala, že tuto schopnost jako já – vnímat skryté záměry jiných lidí, má mnoho lidí. Podle mě k ní máme všichni přístup. Jen někteří jsou schopni již tyto jemnohmotnější informace z jiných lidí zachytit (věřit jim) a někteří zatím ne. Vnímala jsem, že mnozí lidé, kteří ať už vědomě či nevědomě uměli číst z pole, dávali těm lidem to, co cítili, že chtějí, byť pak za zády sdělovali o dotčených nebo k určitým věcem něco zcela jiného, než jak před nimi prezentovali. Nějak jsem totiž cítila, že je falešný (ze strachu) ten přístup, kdy lidem z důvodu svého vlastního prospěchu dáme či povíme to, co cítíme, že chtějí či chtějí slyšet (byť je to podpoří, pohladí). Avšak současně že je falešný (ze strachu) i můj přístup, kdy mě to vnitřně rozrušuje a naschvál daným lidem nedám, co chtějí anebo dokonce jdu do „protivky“ (a dělám pravý opak toho, co chtějí), jelikož mě ta jejich (byť nevědomá) manipulace, kdy za tím, co říkají či dělají, sledují jiný záměr, než který prezentují, uráží či se mě jinak dotýká. Ale celý dosavadní život jsem tak nějak cítila, že není dobře ani jedno. Jen jsem nevěděla, jaká je ta cesta, neznala jsem ten most – tu jemnou nuanci.

Daný muž přišel na individuálku ohledně svého partnerského vztahu, který dle jeho slov nefunguje. Chtěl si k tomu poskytnout bližší informace, jak to souvisí s ním, co má u sebe pochopit, změnit. Průběh individuálky - co si poskytl za informace a jakým způsobem k těm informacím došel, je v tomto článku.

To, že jsme vědomí, to jsem již před mnoha lety slýchávala nebo se dočítala. Teď pohledem zpět vím, že jsem tuto informaci měla pouze v hlavě a nikoliv že by se tato informace stala mým poznáním = že bych ji žila (že by kolovala v celém mém těle). Zpětně si uvědomuji, že jsem tehdy neměla ani tušení, co to znamená, když si skutečně uvědomím, že jsem vědomí a žiji to a jaké úžasné dopady to má na můj život. Více se o tom a o své vlastní zkušenosti s tím, která samovolně přišla, rozpovídám ve Speciálním Živém Vysílání v průběhu dubna.

Stabilita v emocích neznamená potlačené emoce. Opakuji to, kudy chodím, jelikož je to jakási zarytá představa mnohých, zejména těch, kteří je mají potlačené, že takto vypadá emoční stabilita. Přitom je to labilita emocí stejně jako u těch, kteří tuto nestabilitu projevují na opačném poli spektra, a tedy hysterií atd. Stabilita v emocích souvisí s vědomím. A sice že ...

Mnohokrát jsem psala a mluvila o vnitřním dítěti. Teď se o něm krátce rozepíši v souvislosti se vztahy – jak nám vnitřní dítě pomáhá se vztahy, jaký destruktivní dopad má na vztahy, když to vnitřní dítě v nás je potlačené. Jak už jsem mnohokrát zmiňovala, vnitřní dítě je v každém z nás. Uvnitř každého z nás jsme uchováni my jako ti malí z dětství. A jak to souvisí s partnerskými vztahy? Velmi! Vysvětlím to pomocí jednoho příběhu z individuálky.