Jiný přístup

V tomto článku zkusím vysvětlit, proč bychom si neměli své děti ve svých očích stavět nad jiné děti.

Pro nás všechny platí zákon rovnováhy. Vše je naprosto stejně hodnotné, jelikož obsahuje to jedno jediné Vědomí.

Slyšíme to odmala ze všech stran: „Jak zaseješ, tak sklidíš“ nebo obměnu: „Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“ Mnohým lidem je jasné, co to znamená, co se těmito rčeními chce říci. Všem je to jako že jasné.

I mně to bylo dříve jasné a nenapadlo mě, že to může znamenat zcela něco jiného.

Až v průběhu mého nedobrovolného vývoje, kdy mě život před lety vzal to, na čem jsem si velmi zakládala, a já neměla ponětí, co si počnu, jsem postupně a velmi pozvolna začala jen tak mimochodem docházet i ke zcela jinému pochopení těchto pravdivých rčení.

V tomto článku chci vysvětlit, proč neutralita = neutrální postoj k čemukoliv, co se děje na individuální či kolektivní rovině, je to, o co bychom se měli snažit a proč stavění se na jednu či druhou stranu k čemukoliv uvnitř v nitru (tělem můžeme pomáhat jakkoliv) je podpora toho, co nikdo z nás nechce.

Co dělá většina rodičů a jiných lidí v okolí, když vedle nich je dítě, které je třeba různě více či méně postižené, nebo kterému se stal úraz, nebo nějak nemocné? Při myšlence na něj cítí v těle sevření, bolest – litují ho. Lítost je projev ega. Projev ega můžete poznat tak, že často bolí.

Co však všichni tito lidé dělají? Oni to dítě uvnitř sebe sráží, snižují.

S čistým záměrem děláme věci, když je děláme bez odporu = bez vnitřního tlaku = beze strachu = bez negací uvnitř sebe. Pak v našem konání či nekonání, ať už navenek vypadá jakkoliv, je láska, jsme v našem těle plně nebo alespoň ve velké míře my (skutečnost) a ne ego = odpor, strach (= iluze).

Naopak v nečistém záměru děláme věci pod tlakem = v odporu = ve strachu = v negacích uvnitř sebe. V našem konání, ať navenek vypadá jakkoliv, je neláska (ego) a tu taky dostaneme zhmotněnou zpět.