Živé vysílání pro členy Klubové sekce se bude konat 6.5.2024 (pondělí). Pro členy Klubu alespoň 1X v měsíci (nejčastěji každý první týden v měsíci) od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
Milovaní, přeji vám krásné Vánoce a v roce 2022 nám všem přeji, abychom dokázali v co nejvíce situacích být bez odporu = abychom co nejvíce situací a okolností života přijali. Přijetím = stavem bez odporu se totiž vše rozestoupí a v tom tématu konečně pro nás vyvstane skutečnost a děj se začne konečně skládat konstruktivně. Jsme jedno Vědomí, jeden Bůh, nezapomeňte. S láskou Peťa
S pojmem „Sebeláska“ se mnoho let setkáváme téměř na každém kroku. Za vším je naše míra sebelásky, se všude možně dočtete. Jenže. Tak jako u všeho velmi záleží, v jaké rovině je pojem „Sebeláska“ vnímán. Z mého aktuálního pohledu to vnímám následovně. Většinově je sebeláskou vnímáno sobectví. Vysvětlím. Mnozí lidé se domnívají, že sebeláska znamená, že budu dělat jen věci, které mě neomezují, u kterých se cítím dobře atd. Nebo že budu činit rozhodnutí, které jsou pro mě těmi nejlepšími. Z tohoto nastavení pak vychází naše praxe. Uvedu příklad.
Během jedné Individuálky jsem s jednou ženou lehce zabředla do Tréninku mysli (někdy se to tak stane, pokud je to vhodné). V té souvislosti jsem jí poskytla informace o aplikaci lásky (stavu bez odporu) a tedy že jsme všichni ze stejného, že jsme stejně hodnotní a „jen“ láska a že to je ta naše moc. Daná žena mi po pár dnech napsala následující zkušenost, kterou zažila. A ta zkušenost je opravdu nádherná.
Koukáte se kolem sebe na ty nepříjemnosti až tragédie všude kolem a možná si říkáte, že život je nespravedlivý. A to nejen vůči vám, ale třeba i vůči jiným lidem. Vždyť vy jste přeci tak obětaví, nikomu jste vlásek nezkřivili, anebo takové kvality vykazuje někdo jiný ve vaší blízkosti a i přesto musí procházet ději, které si nezaslouží. A ten zlý, zákeřný, chamtivý atd. odvedle, tomu se nic neděje. Ten si v poklidu žije. Jenže! Ve skutečnosti tady nemůže existovat nespravedlnost. Vše je do puntíku spravedlivé. A když vnímáme nespravedlnost, je to tím, že to dané vnímáme odděleně, nemáme komplexní obraz toho, proč se děje to, co se děje. To dané posuzujeme tedy na základě velmi zúženého zorného pole.
Dotýká se vás něčím vaše tchýně? Pak to naráží na něco egoistického ve vás. Jelikož kdokoliv a cokoliv nám rozbrnká nitro, je pouze nositel informace o tom, kde ještě máme ego, kde ještě nejsme láska.
Když jsme rozrušeni v nitru, něco nepřijímáme takové, jaké to je. Pozor! To neznamená, že nebudeme konat tělem, bude-li potřeba. Třeba i budeme. Jenže zcela jinak konáme, když jednáme s klidem v nitru a když jednáme v rozrušení.
Když nás něco rozrušuje, znamená, že jsme aktuálně v odmítání něčeho, nepřijímání něčeho v našem životě tak, jak to je.
Podělím se s vámi o jedno poznání, ke kterému jsem natvrdo došla pod vlivem jedné pro mě velmi těžké situace týkající se mého těla. Ten příběh budu níže okrajově sdílet. Jen zde chci uvést, že je velmi tenká hranice mezi tím, kdy je toto rozpoložení: „Je mi jedno, jak to dopadne“ klíčem k zázraku a tedy klíčem ke konstrukci a kdy je to pastí ega a tedy klíčem k destrukci. To, co rozhoduje, je naše vědomí v tom, ostatně jako vždy.
Tak jak já to aktuálně vnímám ve fázi cesty, kde se nacházím, je obojí pravda. Bližší vysvětlení v článku :-)
Nikdo z nás není tělem, ale Vědomím, tím, co oživuje dané tělo, hmotu a tedy i tělo. Jsme všichni jedno Vědomí, které si obléklo aktuálně přes 7 miliard různých těl, s různými jmény a příjmeními a různé role – životy se všemi ději, situacemi a lidmi. Každý jeden z nás je Bůh, Zdroj, Vědomí, Univerzum nebo jak Tomu jinak říkáte, a to bez ohledu na to, jakou roli aktuálně hraje, co si vybral a v jaké fázi této své zvolené cesty aktuálně je.