Jiný přístup

Dnes se krátce rozepíši o jedné souvislosti, která mě napadla, když jsem chtěla něco vysvětlit při jedné Individuálce. Možná to někomu může dopomoci k aha momentu.

Představte si, že ta situace je jako obrázek poskládaný z puzzlíků. Kdykoliv cítíte v těle kolovat nepříjemnou nebo i příjemnou emoci a vy na ni uvnitř reagujete (uvnitř se stáhnete anebo roztáhnete), tak to znamená, že se na danou situaci díváte pouze z pohledu jednoho puzzlíku obrázku. Čím více jste uvnitř rozrušení, tím menší část obrázku vnímáte. Máte tedy velmi omezené množství informací o té věci, jelikož ji vidíte velmi zúženě a na základě této chabé informovanosti, která s sebou zcela zákonitě přináší zkreslení, se rozhodujete a reagujete. To rozhodnutí a naše reakce postavené na tom nedostatku informací nikdy nemůže být konstruktivní. Proto říkám, že když jsme v rozrušení, naše rozhodování a reakce jsou v té míře destruktivní.

Dnes se krátce rozepíši o jednom našem postoji, do kterého čas od času sklouzne každý z nás.

Jedná se o postoj, že něco je to JEDINÉ:

• jedině možné
• jedině správné
• někdo na to něco jako jediný přišel a každý jiný se po něm opičí
• atd.

Pokud zpozorujete, že někdo takto mluví, někdo se takto projevuje, buďte si jisti, že je v egu, je v rozrušení. Dotyčný je polapen pocitem výjimečnosti a současné sám je někomu či něčemu podřízen (ve smyslu odevzdal svoji moc).

Moji milí, krásné Vánoce a v novém roce zdraví, všechno ostatní se vždy nějak dá :-)

Děkuji za přízeň, velmi si jí cením.

S láskou Peťa

O principu zrcadlení jste již jistě slyšeli. Ve fázi cesty, kde jsem, zrcadlení nyní vnímám trochu odlišně od toho, jak jsem ho vnímala dřív. Nebo ne odlišně ale zase o něco více v souvislostech. A o to se s vámi v krátkosti podělím.

Všichni okolo nás jsou naše kulisy. Vidíme na všech lidech a všech situacích to, co je naše. Co to znamená?