Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Živé vysílání

Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 5.10.2022. To, o čem budu povídat, bude na vás. Obsah bude tvořen z vašich dotazů a mých odpovědí. Prosím členové Klubu pište na email své dotazy a já za sebe se rozpovídám k těm, ke kterým budu mít co říct. Děkuji a moc se těším. Peťa

  • Mysl, emoce a tělo (hmota) jsou našimi nástroji pro tvoření v našem životě. A jdou přesně v tomto pořadí. Začíná to v mysli.
  • Když jsou našimi nástroji, tak ani jedno z toho nejsme my. Jenže jakmile se při určité myšlence či emoci uvnitř sebe stáhneme, pak jsme se s nimi ztotožnili = vnitřně na ně reagovali. A tím si prožili odpor, který někdy někde jako zhmotněný odžijeme v životě.
  • To, zda uvnitř reagujeme či nereagujeme na myšlenky a emoce(zda jim bráníme v průchodu – jsme v odporu či nikoliv) určuje, čím budeme procházet v životě – zda jsme si tím vytvořili budoucí podporující děje či nikoliv.
  • A když už procházíme něčím nepříjemným, nic se neděje. I když jsme si to někdy dříve vytvořili naší vnitřní reakcí na tehdy probíhající myšlenky a emoce, pořád máme tu stejnou moc, a sice změnit pohled na to = vůbec vnitřně nereagovat na myšlenky a emoce a ani na tu situaci. A děj se okamžitě mění. A nejen to, konečně se vám to již nebude opakovat. Anebo pokud jste vnitřně ještě reagovali ale už méně, zopakuje se to ještě, ale už vůbec ne v takové intenzitě.

A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci

Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.


Když nás vysává tchýně

Dotýká se vás něčím vaše tchýně? Pak to naráží na něco egoistického ve vás. Jelikož kdokoliv a cokoliv nám rozbrnká nitro, je pouze nositel informace o tom, kde ještě máme ego, kde ještě nejsme láska.

Když jsme rozrušeni v nitru, něco nepřijímáme takové, jaké to je. Pozor! To neznamená, že nebudeme konat tělem, bude-li potřeba. Třeba i budeme. Jenže zcela jinak konáme, když jednáme s klidem v nitru a když jednáme v rozrušení.

Když nás něco rozrušuje, znamená, že jsme aktuálně v odmítání něčeho, nepřijímání něčeho v našem životě tak, jak to je.

„Je mi jedno, jak to dopadne“ je klíčem k zázraku, ale i pastí ega

Podělím se s vámi o jedno poznání, ke kterému jsem natvrdo došla pod vlivem jedné pro mě velmi těžké situace týkající se mého těla. Ten příběh budu níže okrajově sdílet. Jen zde chci uvést, že je velmi tenká hranice mezi tím, kdy je toto rozpoložení: „Je mi jedno, jak to dopadne“ klíčem k zázraku a tedy klíčem ke konstrukci a kdy je to pastí ega a tedy klíčem k destrukci. To, co rozhoduje, je naše vědomí v tom, ostatně jako vždy.

Realita je v našem nitru, nikoliv venku. Je to úplně obráceně.

Nikdo z nás není tělem, ale Vědomím, tím, co oživuje dané tělo, hmotu a tedy i tělo. Jsme všichni jedno Vědomí, které si obléklo aktuálně přes 7 miliard různých těl, s různými jmény a příjmeními a různé role – životy se všemi ději, situacemi a lidmi. Každý jeden z nás je Bůh, Zdroj, Vědomí, Univerzum nebo jak Tomu jinak říkáte, a to bez ohledu na to, jakou roli aktuálně hraje, co si vybral a v jaké fázi této své zvolené cesty aktuálně je.

Co když mi lže

Snad odjakživa jsem v sobě řešila jednu věc.

Odmala jsem cítila, zda to, co dotyčný říká, je čisté nebo to čisté není.

Většinou jsem nevěděla, co tam smrdí, ale s jistotou jsem věděla, že informace nejsou úplné, že vědomě či nevědomě něco zamlčuje, že třeba i nevědomě potlačuje určité vzpomínky či zkušenosti, aby nemusel na dotaz o tom vědomě lhát atd.

Toto mě vždycky dokázalo vnitřně velmi rozrušit. Byly to jedny ze situací, u kterých jsem cítila zlost, vztek na toho dotyčného, na tu situaci, na sebe, že to vnímám a nevím, co s tím, jak s tím naložit.

Jednoduchý návod, jak nastolit klid v nitru a tím umožnit zázrak

Když jste v nějaké nepříjemné situaci, můžete velmi snadno rozpoznat, jestli jste v odporu (egu), anebo se vám podařilo docílit klid nitra = nereagování nitra. Pokud v nepříjemné situaci vidíte pouze jeden rozměr té situace, a sice rozměr, který se týká vašeho těla – vnímáte pouze to, že se vás to dotýká, pak jste v egu, v odporu.

Záznam živého vysílání ze dne 3.11.2021

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) Je tedy špatné si něco představovat, to, co chceme? Představy jsou tedy podle vás špatné? Nemáme si tedy podle vás nic představovat? A co plánování, nějaké směřování někam? Jak se díváte na kvantovou fyziku? 2) Můj partner je v mnohém tak úžasnej, máme tolik společného, ale něco tam nesedí. 3) Pocit naplnění jako výsledek ega a skutečný pocit naplnění. Jak tato dvě odlišná naplnění rozlišit.
Přihlásit se k odběru RSS kanál