Určitě spousta z vás klíčí - teda nechává klíčit :-) a není to tedy pro vás žádná novinka. Ale přece jen tady klíčení v tomto příspěvku trochu představím pro toho, kdo běžně neklíčí - tedy nenechává klíčit :-) Já si bez klíčení neumím představit jaro a už vůbec ne podzim a zimu. Teda zvládla bych to, když bych klíčení provozovat nemohla, ale víte, jak to myslím :-) Klíčením získávám pro mé tělo cenné látky, živé enzymy, které se v podobě výhonků či jiné jedlé zeleně na podzim pod rozkládajícím listím či v zimě pod sněhem hledají těžko, abych si je utrhla a strčila do pusy. A přesto i v těchto ročních obdobích tělo tyto látky potřebuje. A o to více ženské tělo, pokud uvnitř sebe tvoří tělíčko pro další duši. A právě proto se na zimu dělávalo a stále dělá (teda aspoň u mě) kysané zelí, kdy procesem fermentace (mléčným kvašením) se získávají cenné látky, které pomáhají přečkat čas, kdy v přírodě nic zeleného neroste. No a klíčení je dalším z takových přečkávacích pomocníků :-) Dnes mnozí lidé, kteří o potřebě listové zeleniny pro tělo již vědí, brzké jaro, podzim či zimu přečkávají na listové zelenině dovezené odněkud z tramtárie. Není na tom nic špatně. Já si taky občas koupím na podzim a v zimě rukolu, polníček atd. na zpestření. Ale když se na to podívám selským rozumem (= srdcem), je aspoň mně jasné, že listová zelenina dovezená z tisíce kilometrů vzdáleného místa a vakuově balená, aby vydržela ten transport, je pro mé tělo zcela něco jiného než právě utržený lístek salátu, právě utržená nať petrželky nebo právě k životu probuzená semínka, která začínají klíčit a vystrkovat svoje zelené růžky anebo našima rukama stlačené zelí, které si po namáhavé práci bakterií mléčného kvašení nabereme ze soudku a dáme na talíř a s chutí sníme. Tak a teď konečně k tomu klíčení:-)