Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Živé vysílání

Živé vysílání pro členy Klubové sekce se bude konat 6.5.2024 (pondělí). Pro členy Klubu alespoň 1X v měsíci (nejčastěji každý první týden v měsíci) od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub.  Více info »

  • Mysl, emoce a tělo (hmota) jsou našimi nástroji pro tvoření v našem životě. A jdou přesně v tomto pořadí. Začíná to v mysli.
  • Když jsou našimi nástroji, tak ani jedno z toho nejsme my. Jenže jakmile se při určité myšlence či emoci uvnitř sebe stáhneme, pak jsme se s nimi ztotožnili = vnitřně na ně reagovali. A tím si prožili odpor, který někdy někde jako zhmotněný odžijeme v životě.
  • To, zda uvnitř reagujeme či nereagujeme na myšlenky a emoce(zda jim bráníme v průchodu – jsme v odporu či nikoliv) určuje, čím budeme procházet v životě – zda jsme si tím vytvořili budoucí podporující děje či nikoliv.
  • A když už procházíme něčím nepříjemným, nic se neděje. I když jsme si to někdy dříve vytvořili naší vnitřní reakcí na tehdy probíhající myšlenky a emoce, pořád máme tu stejnou moc, a sice změnit pohled na to = vůbec vnitřně nereagovat na myšlenky a emoce a ani na tu situaci. A děj se okamžitě mění. A nejen to, konečně se vám to již nebude opakovat. Anebo pokud jste vnitřně ještě reagovali ale už méně, zopakuje se to ještě, ale už vůbec ne v takové intenzitě.

A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci

Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.


Proč tvoříme jedině neviditelně, a to naším pohledem na věc

Možná máte zkušenost s tím, že jste něco udělali v radosti, lehkosti = bez vnitřního tlaku a tedy čistě, avšak obdrželi jste „studenou sprchu“, vyšli jste z toho jako ti nejhorší atd. V tu chvíli byste si mohli pomyslet, že já pěkně kecám a že ten princip: „Co vyšleš z nitra, z úrovně mysli, to se Ti zhmotní“ nefunguje nebo ne vždy. Jelikož v tomto případě jste vyslali čistý záměr = byli bez tlaku uvnitř sebe a přesto jste nedostali tomu odpovídající ve hmotě. Avšak i v tomto případě ten shora zmíněný princip platí. Vysvětlím.

Jsme herci i diváci jednoho divadelního představení

Na tréninku mysli s oblibou lidem říkám něco v tomto smyslu. Zkuste si představit, že sedíte v divadle. Sledujete divadelní hru. Jeden herec hraje chlípníka, druhý herec manžela ňoumu, jedna herečka milenku a současně svědomitou zaměstnankyni a odpovědnou matku. Jiná herečka tam hraje vypočítavou mrchu atd. Odcházíte z divadla a asi málokdo z vás pronese, ať už v duchu nebo nahlas, něco ve smyslu: „Teda to jsem si o tom herci XY nemyslela, že je to takový chlípník“. Nebo „Ten herec XY to je ale pěkný ňouma“. Nebo „To jsem nevěděla, že ta herečka XY je taková vypočítavá mrcha“ atd. Kam tím mířím…

Nejde o to, co vidíte očima, ale jak to vnímáte = jaký s tím máte prožitek

Nedávno jsem psala a pak zveřejňovala článek s názvem: „To, co si o vás myslí druzí, není vaše, ale jejich“. V něm jsem psala o tom, že snažit se někomu zalíbit, aby si o nás myslel něco hezkého, je boj s větrnými mlýny. Jelikož lidé okolo si o nás myslí to, co projde přes síto jejich vlastních odporů.

Když dva lidé vidí očima totéž, nevidí totéž, jelikož každý to dané vnímá jinak podle stavu jeho vlastní mysli – podle toho, kolik aktuálně je v jeho těle odporu vůči lásce.

Realita je tam, kde jsme my

My nejsme tělo, a tak realita není venku. Není možné to, co řešíme, vyřešit tam, kde nejsme. A jelikož nejsme tělo, není možné řešení najít venku. Ale přesto to mnozí děláme celý život. Jsme v nějaké nepříjemné situaci a my obviňujeme jiné nebo sebe, hledáme viníky, nebo se snažíme někoho donutit, aby se změnil, nebo v tom lepším případě se venku snažíme najít řešení, najít něco, co bychom mohli udělat jinak nebo někdo jiný udělat jinak. Jenže ...

Rok 2022 = rok zázraků

Vnímám, že v tomto roce se mnozí lidé dotknou toho, jakou mají moc a v čem leží ta jejich moc. Ne že by tomu tak nebylo i v jiných rocích, ale v tomto roce to zažije mnoho lidí.

Zní to lákavě, ale bez práce to nebude.

Vysvětlím to na sobě.

Vše je ve skutečnosti neutrální. My jsme ti, kdo určují, co z toho bude

To, že nějaká situace vypadá jako tragédie, nepříjemnost nebo jako dar, je iluze. Oči těla nevidí skutečnost. Jakákoliv situace, ať už navenek vypadá jakkoliv - jako dar nebo jako nepříjemnost, je ve skutečnosti neutrální. A jen my rozhodujeme, zda ta situace bude pro nás znamenat dar anebo tragédii, nepříjemnost. A to tím ...

Záznam živého vysílání ze dne 5.1.2022

V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto tématům: 1) Jak vnímám rok 2022 2) Jak změnit situaci, ve které se cítím zatlačená do kouta, bezmocná, př. mám se starat já o starého tatínka manžela a veškerá péče je na mně, manžel se moc nestará a daný starý tatínek manžela má další děti 3) Jaký je rozdíl mezi Individuálkou a Tréninkem mysli

To, co si o vás myslí druzí, není vaše, ale jejich

Přestaňte řešit to, co si o vás myslí druzí. To není vaše. To, co si o vás myslí jiní, s vámi vůbec nesouvisí, to není vaše, ale jejich. Jen si to většina těch lidí neuvědomuje.

Jakýkoliv názor na jiného člověka či názor na jeho chování, to, čeho si u něj všímáme, nemá s objektivitou nic společného, a to i když by podobný názor měla většinová společnost. Jakýkoliv názor na kohokoliv je názor na nás samotné, je to soud, který uvalujeme sami na sebe. S dotyčným to nemá nic společného.

Mám strach, že když si představím a prožiji to, čeho se bojím, že se to stane

Jistě jste už mnozí slyšeli nebo četli názor, že když se něčeho bojíme, máme si představit ten nejčernější scénář, který nás napadne a prožít si jej a že to je jedna z nejkratších cest se z toho strachu osvobodit. Možná některé z vás při tom napadlo, stejně tak jako mě před lety, že když si představíte to nejhorší a prožijete si to, že si to tím zhmotníte. A vjel do vás strach z toho, že byste si to zhmotnili a tudíž jste od této metody upustili. A já se nyní k tomu krátce vyjádřím. Zkusím to poskládat do slov. Ten, kterému naskočí myšlenka a na to navazující obava, že si představou toho nejhoršího a prožitkem toho může to nejhorší právě zhmotnit, je ještě stále do určité míry v úrovni mága. Vysvětlím.

Není třeba chodit do minulosti

Dnes se krátce rozepíši o jednom tématu, který je poslední roky velmi rozšířen, a sice tendence chodit, navracet se různými technikami do minulých situací, třeba i přesahující tento jeden život a analyzování našich omezení, tendence přijít na kloub, kde to vše vzniklo atd. Předně hned na začátek chci uvést, že na těch technikách není nic špatného. Jsou v pořádku a dokonalé, jak jsou, jelikož i ony pomáhají a to lidem v určité rovině vědomí. Je to tedy podpora pro určitou rovinu vědomí. Je to léčení v určité rovině vědomí.

Přihlásit se k odběru RSS kanál