Když se učíme chodit

Malé dítě, když se učí chodit, taky nesčetněkrát spadne, ale i přesto to zkouší znovu a znovu, až se mu to postupně povede.

Jako malí se nehroutíme, když selžeme, spadneme na zadek při snaze se postavit, ale jako dospělí na tento přístup k životu zapomeneme. A při selhání nebo opakovaném selhání si řekneme: „Já na to nemám! nebo „Já to prostě nemůžu mít“. „Já nejsem tak dobrý, abych to dokázal(a)“

Nebo v případě kdy nás někdo zradí, zklame, tak si řekneme: „A dost! Už nikdy se nikomu neotevřu, neoddám!“

... Prožívám podobné pocity, které popisujete v knize a tak vím, že jdu krůček za krůčkem správnou cestou k sobě :-) Kniha mi zároveň pomohla k tomu, v sobě najít odvahu, abych činil ve svém životě další praktické kroky, které cítím od srdce...

Míra

Proč k tomu neumíme přistoupit jako ty malé děti, co se učí chodit? Tyto malé děti zatím nemají od rodičů a jiných kolem nich vryto do svého vnitřního systému, že když stokrát spadly, že jsou neschopné se postavit a chodit. Prostě to vůbec neřeší. Spadnou, a když ještě v ten čas mají chuť, tak to zkusí znovu a když nemají už chuť, zkusí to později. Až se to jednou povede. A skutečně se to povede. Ještěže v době, kdy se učíme chodit, nestihneme vstřebat nastavení, že když jednou či vícekrát spadneme, že jsme neschopní a že se to nikdy nepovede, tak jak o svých selháních smýšlíme v dospělosti. To by totiž skoro nikdo z nás nechodil!

Tento příklad je sice hodně zjednodušený, ale velmi příkladný. V dospělosti jsme totiž postupně životem tlačeni vrátit se k této naší přirozenosti, k tomuto postoji k životu a ke svým selháním jako jsme to uměly jako malé děti. Postupně dobrovolně či pod nátlakem (záleží, kdo si co vybere) jsme vedeni znovu se na vše dívat očima zvídavého dítěte a nebrat sebe příliš vážně, stejně jako to malé dítě, co se učí chodit. Ono také neřeší, kolikrát spadlo a kdo ho u toho viděl a co si o něm v důsledku toho myslí.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Líbil se vám článek?
Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Mohlo by vás zajímat

Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.

Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.

Dozvědět se víc

... nebo pokračujte na další články

28. Duben 2018 - 20:50
Úplněk ve štíru a jeho pomoc

Milovaní lidé,

vůbec jsem neměla v plánu tady na „jiném přístupu“ o tom psát. Ale prostě to přišlo …

Více

11. Duben 2019 - 8:12
Osvobozování rodinných vazeb právě probíhá

Před pár dny jsem viděla animovaný film „Jak vycvičit draka III.“ Jeho příběh mě inspiroval k sepsání tohoto článku. Inspirovali jste mě k němu mnozí již dříve svými podobnými příběhy na individuálkách, ale ten film byl tím posledním impulsem, který mě dovedl k činu.

Více

29. Červen 2018 - 10:05
Ohromný cit a pak zklamání

Nedávno se mi ozvala jedna žena. Potkala muže, který ji naprosto ohromil, který ji zahrnul pozorností, péčí a láskou, kterou ona dosud, a to ani ve svém stávajícím vztahu nikdy nezažila. A ona sama sebe a své jednání vůbec nepoznávala. Avšak, tento muž byl zadaný, stejně jako ona. A zatímco ona by ráda začala novou kapitolu, tento muž se nakonec rozhodl jinak.

Více

13. Červen 2019 - 23:00
Co kritizujeme u druhých, tím se sami stáváme

Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.

Více

18. Prosinec 2018 - 11:06
Co znamená, že rodina drží pohromadě

Nedávno jsem vyslechla jeden rozhovor. Jedna z žen povídala o nepříjemném zážitku se svojí rodinou. Ta nepříjemnost spočívala v tom, že se jí jeden z blízkých nezastal s odůvodněním, že to měl udělat, když jsou rodina. A zakončila to útrpným výrazem ublížené, že rodina by měla držet pohromadě. Jakoby říkala, jaký ona je chudák, že tomu tak dle ní v její rodině není.

Více

2. Květen 2019 - 9:51
Stěhovat se nebo ne? Rozhodnout se pro toto či pro tamto?

Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta aktuálně řeší situaci, jestli se nastěhovat k současnému partnerovi či nikoliv. Byť jeho děti má ráda, chce své vlastní. Bojí se, že přestěhováním k němu se odstřihne od jiných možností někoho potkat a promarní nějakou příležitost.

Více