Ambicióznost, která vede ke štěstí

K tomuto článku mě inspiroval jeden z vás - jeden email, jeden dotaz, nebo spíše energie, která v tom byla.

Mnoho z nás je rodiči vychováváno k tomu, abychom někým byli, abychom vně dosahovali pozoruhodných met, vykonávali lukrativní práci, měli významné společenské postavení atd. Mnoho rodičů, kromě toho, že si přejí, aby se jejich děti měly dobře, chtějí se chlubit svými dětmi, a tedy i sebou.

Za potřebou rodičů své děti vést k tomu, aby navenek někým byly, aby zastávaly lukrativní posty a významná společenská postavení, tkví jejich nevyléčené zranění, že něco v tomto oni sami propásli, že jim v tomto bylo zabráněno, že jim toto bylo znemožněno atd. Tito rodiče mohou ve svých životech mít skvělou práci, která je baví, a přesto mohou mít toto nevyléčené. Jde totiž o jejich vnitřní prožívání, o pocity v těle, které je ovládají, a nikoliv o pohled zvenčí.

Na základě tohoto zranění tito rodiče jednají v extrému a tak i reakce jejich dětí je pak následně v extrému. Buď v mnohém jdou až přes mrtvoly. Jen aby někým byly, obětují sebe, své zdraví, své dětství, své záliby, svůj spánek, své vztahy atd. Nebo naopak se nátlaku rodičů (často skrytého) staví na odpor a na truc se z nich stanou poflakovači, kteří to poslední, o co usilují, je nějaká prestiž či lukrativní práce.

Na dobře placené práci není nic špatného. Naopak! Všichni si tu zaslouží slušně žít a mít na uspokojení všech svých potřeb. Stejně tak není nic špatného na významném společenském postavení. Avšak jde o záměr. O tu pohnutku, z jakého důvodu to vše dělám. Abych věděl (a), že jsme dobrý(á)? Abych mohl(a) všem okolo ukázat, že se mi daří více, že jsem úspěšnější? A kde se v tom nachází obyčejné lidské štěstí? Je tam? Cítíte ho?

Na ambicióznosti není nic špatného. Ten, kdo se pohoršeně a pohrdavě divá na někoho, kdo se dle něho projevuje ambiciózně, tak toho možná překvapím. Všichni jsme ambiciózní v nějaké oblasti! Stalo se vám ve vašem životě, že jste něco udělali pouze silou své vůle, nebo s velkým zapojením své vůle, s vypjetím všech sil? Použili jste ambicióznost! Ambicióznost nám dává sílu vůle, ať už na cokoliv v životě.

Jsme ambiciózní v tolika věcech. Ale co lidské štěstí?! Proč nejsme ambiciózní v tom, být šťastní? Proč rodiče své děti vedle jiných věcí, kde je vedou k ambicióznosti, nevedou i k tomu, aby zapojily svoji vůli k tomu být šťastní? Pak by ty děti začaly mnohem dříve hledat štěstí. Nemusely by nutně prožívat pocity vyhoření, pocity že mají vše, ale vlastně nemají nic, které je donutí začít štěstí hledat.

Hledáním štěstí rovněž zapojí svoji vůli, svoji ambicióznost. Stanou se ambiciózní v tom najít lidské štěstí. Hledáním štěstí však štěstí nenajdeme. Ale bez hledání to nejde. Jen hledáním štěstí totiž přijdeme na to (prožijeme si), že ho nejde najít, že už ho máme, že je vevnitř nás a my si jen musíme dovolit do něj vstoupit. A tento krok směrem dovnitř – použít svoji sílu jako svoji odvahu podívat se dovnitř a zůstat tak v klidu, byť venku to bouří, vyžaduje opět vůli, ambicióznost. Dokud štěstí hledáme (a bez hledání to nejde), zapojujeme svoji vůli (ambicióznost) a tedy představy své pozemské persony. Ta má mnoho omezení a tedy zkreslených představ o tom, co by ji udělalo šťastnou a navíc je přesvědčena, že její pocit štěstí je závislý na něčem zvenčí. Pocit štěstí, klidu, harmonie je však až za touto personou, uvnitř nás. A do těchto míst se dostaneme až v momentě, kdy odložíme ego, svoji vůli a tedy hledání a ambicióznost. Avšak k tomuto kroku – k té odvaze podívat se silou své vůle dovnitř, tu sílu své vůle je potřeba použít. Ale pak je potřeba jí odložit, vzdát se jí. A pak nás prostoupí trvalý klid, mír a harmonie a tento pocit se stane běžným stavem po většinu každého dne. Já nejsem v tomto bodě, ale občas už si na chvilku dovoluji do toho stavu vstoupit. A tento stav bude zanedlouho pro některé lidi trvající a naprosto běžný a postupně se budou přidávat další a další. Do tohoto bodu všichni směřujeme. Někteří jsou už přede dveřmi a zakrátko to budou žít, jiní k tomu mají nakročeno, avšak čeká je ještě delší cesta, mnozí však ani zatím ještě netuší, že budou muset (budou chtít) vykročit. Opravdu unikátní doba na Zemi, ve které tu máme všichni čest být.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Kde se můžeme potkat?
Akce

Po letech jsem se rozhodla opět pořádat skupinové akce – přednášky, semináře, besedy a přijímat pozvání vystoupit na různých akcích.
Zde je přehled nejbližších akcí, které pořádám sama nebo kde vystupuji na pozvání.
Dozvědět se víc