Jak mocní jsme a jakou moc máme

Jedna žena na individuálce si chtěla poskytnout informace a podporu ohledně své sebeúcty. Chtěla si pomoct svoji úctu k sobě samé zvýšit.

Po uzemnění a navození pocitu bezpečí k ní přistoupil průvodce. Přesněji objevil se ve velké výšce nad ní. Natáhl k ní ruce. Žena rozpačitě natáhla své ruce směrem k němu a v ten okamžik se ocitla ve výšce vedle něho. Jakoby se vznášeli. Průvodce jí pohladil a ona cítila ohromnou čest, že může sedět vedle něho. Vnímala ho nad ní, jako většího a úžasnějšího, než je ona sama. Po chvíli mu dala hlavu na rameno, po další chvíli se objali a ona začala cítit, že je mezi nimi rovnocenný vztah, že se objímají jako rovnocenní.

Během této vizualizace ženě došlo, že ten průvodce, kterého vnímá jako někoho nad ní, někoho mocného a mnohem moudřejšího a úžasnějšího, než je ona sama, je ona sama. Na individuálku si přišla prožít, kdo ve skutečnosti je, jak velká je a že ta postava v tomto životě s tím jménem a příjmením je „jen“ jedna verze této velké bytosti, a právě prostřednictvím této persony v těle, ona jako ta velká bytost, může prožívat zkušenosti a moudřet.

Spolu s tím jí došlo, že žádná situace ve skutečnosti není dobrá ani špatná. To takto hodnotíme z této pozemské roviny. Každá situace, ať se jeví jakkoliv, je jen zkušenost, kterou jsme chtěli (potřebovali) zažít. A je na naší pozemské verzi jak k té zkušenosti, k té nepříjemné situaci přistoupíme. Zda jako oběť plni zloby, vzteku, výčitek či sebelítosti nebo ze své síly se rozhlédneme, co tady a teď v dotčené situaci máme a z toho co máme aktuálně k dispozici, začneme tvořit. A v každé situaci máme možnost něco udělat, abychom se cítili líp či zmírnili následky našeho předchozího rozhodnutí.

Celý tento průběh se neobešel bez slz. Žena plakala. Bylo to pro ni hodně silné - ten prožitek, kým ve skutečnosti je a spolu s tím prožitek, že není dobrá a špatná zkušenost, je jen zkušenost a záleží na tom, jak se k ní postavíme. Nejde o to, zda se z pozemského pohledu jedná o příjemnou anebo nepříjemnou situaci. To, jestli si z ní vyzvedneme ten náš poklad, záleží na tom, jak se k ní postavíme. Jde jen o to, jak s ní naložíme. I dobrá zkušenost může zůstat nevyužita a to právě tím, že si ji neuvědomíme, že si ji neužijeme nebo vezmeme jako samozřejmost a neprocítíme jako dar na cestě.

Po tomto prožitku a položení dotazu, jestli by jí chtěl průvodce k tématu sebeúcty ještě poskytnout nějaké informace, ji láskyplně chytl za ruku a objevili se v prostoru, který připomínal chrám. Obě postavy (ona pozemská i její vyšší verze) cítili, že to je opravdu významný okamžik.

Dívali se směrem k soše Ježíše v tom chrámu. Žena pocítila potřebu pokleknout a cítila, že je nad ní, jakoby mu ona nesahala ani na paty. Měla potřebu mu poděkovat. Přistoupil k ní průvodce, něžně ji chytl oběma rukama za obličej. V ten okamžik se jí připomněl předchozí prožitek, kdy ona se cítila rovnocenná s průvodcem. Jakmile pochopila, ocitli se opět v chrámu. Ona s ohromnou úctou a pokorou poklekla k soše Ježíše, avšak již se necítila míň než on. Cítila, že jsou si rovni, ačkoliv je mu vděčná a cítí k němu velkou úctu.

Průvodce se poté otočil k ženě, její sepjaté ruce uchopil do svých a žena pocítila, že mezi jejíma sepjatýma rukama něco je. Uvolnila sepjaté dlaně a s překvapením uviděla malé světlo. Žena pro sebe pochopila, že to světlo je láska. Jinými slovy kousek její sebeúcty, o kterou se zvýšila její stávající sebeúcta právě tím, co si prožila a pro sebe uvědomila.

Poté se objevili s průvodcem v takovém tmavém stísněném prostoru. Po chvíli zjistila, že to je tunel. Byla tam naprostá tma, chlad. Jen to světlo, které držela v rukou, jim osvětlovalo prostor. Nevěděla, kam jde. Průvodce se po chvíli vzdálil s tím, že dál musí pokračovat sama. Ona pokračovala dál. Byl tam takový chlad, že dokonce během té chvilky i na svém fyzickém těle popisovala, že je jí velká zima. Zanedlouho ve velké dáli již neviděla jen tmu, ale kus přírody. Sotva to v dáli zahlédla, narazila na něco, co připomínalo plexisklo. Dál už nemohla. Nešlo jej prorazit rukama.

Přivolala si průvodce a zeptala se, co má teď dělat, jestli by jí nepomohl projít tou zábranou. Průvodce pokývl a sdělil jí, že ona ví, jak projít, že jí to nepoví, že na to přijde sama. Žena chvilku bezúspěšně dobývala tu zátarasu. Pak se však zastavila, uklidnila se. Přestala ve vztahu k tomu omezení vysílat jakékoliv negace. Ve svém těle, byť na chviličku, pocítila vděčnost za tu situaci a rozhodla se, že jí projde. Poté vykročila a bez potíží tou zábranou prošla. Ta se rozplynula. A ona vešla do zcela jiného prostoru, do přírody, kde bylo slunečno a teplo.

Tím tunelem, kterým procházela s tím světýlkem v ruce, jí bylo ukázáno, co tím světýlkem, tou zvýšenou mírou sebeúcty (těmi prožitky) právě osvobodila uvnitř sebe. Ten tunel byly všechny ty místa uvnitř ní, které byly dosud nepřijaté a které takto tím průchodem tím tunelem přijala. Jinými slovy, tím tunelem byly všechny její destruktivní nastavení, které těmito prožitky rozplynula. A tím i zasela zcela nová řešení situací v jejím životě, které byly výsledkem těchto nastavení.

Rovněž jí bylo symbolicky ukázáno, co dělat, když je před námi překážka. Opětovně se přesvědčila, jak nepomůže boj či jiný odpor vůči ní, nýbrž pouze její přijetí a rozhodnutí ji zvládnout a učinit to, co aktuálně můžeme.

Během individuálky si žena dále poskytla podporu v otázce své sebeúcty tím, že si umožnila uvidět a prožít, kým ve skutečnosti je. A sice že její pozemská verze je „jen“ odrazem, jednou z verzí té moudré bytosti ze shora. Současně, že všechny situace, kterými prochází a bude procházet, nejsou špatné ani dobré, jsou to zkušenosti, kterými chce projít a ve kterých chce dokázat překročit svoji malou identitu a vidět to vše z pohledu jí jako té moudré ze shora a z tohoto úhlu pohledu si v tom svém životě v těch situacích vymezovat hranice, stavět za sebe či jinými způsoby přebírat odpovědnost za své předchozí volby.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost objednat se na individuální sezení zde

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc