Jak náš přístup k majetku ukazuje na naši citovou otevřenost ve vztazích

Nedávno jsem měla individuálku s jednou ženou. Ta si chtěla poskytnout informace ohledně partnerského vztahu. V tomto novém vztahu se jí začínají opakovat stejné prvky, které byly ve všech předešlých. Konkrétně její snaha partnera tlačit k tomu, aby on jí plnil to, co žádá, aby on ji udělal šťastnou, její tendence počítat kolik majetku má on a kolik ona, tendence počítat, kolik přispěl on a kolik ona, tendence držet dál od partnera to, co je její, zkrátka tendence nepustit ho k sobě za své hradby.

Na tomto příběhu této ženy a zejména na informacích, které si o daném poskytla, bych ráda všem ukázala, jak mnohdy hluboko jsou zakořeněny naše nastavení, díky kterým opakujeme stejné reakce, a jak často jejich počátek (zrod) se vztahuje ke zcela jiné oblasti života, než ve které se nám toto naše nastavení aktuálně projevuje. A také, že tato destruktivní přesvědčení, která ovlivňují náš život, nejsou jenom naše, ale mnohých našich předků. Ostatně to je i důvod, proč jsme se do dané rodiny právě my narodili.

Po navození pocitu bezpečí se žena ocitla v dávném příběhu období středověku. Byla v těžkých existenčních podmínkách - velká chudoba, hlad, každodenní boj o přežití. Viděla útržek, kdy ona jako mladá žena byla životem obdarována, kdy „náhodou“ dostala malý příspěvek (peníze, jídlo, nebo cokoliv malého hmotného), kterým mohla vyživit své tělo. Tato žena, tak jako každý z nás v každém okamžiku, měla možnost volby, jak s tím darem naloží. Žena v tom příběhu se rozhodla to, čím byla obdarovaná využít jen pro sebe, ačkoliv měla kolem sebe mnoho blízkých, kteří také zoufale potřebovali trochu nasytit své tělo.

Po zhlédnutí tohoto krátkého útržku k ní přistoupil průvodce a řekl jí něco ve smyslu, že touto její volbou to začalo. Byla vystavena těžkým existenčním podmínkám a byla tím testována její vnitřní síla, její úroveň soucitu, kterou v sobě obsáhla. Měla možnost překročit svůj strach (přijmout ho) a podělit se o to jídlo či cokoliv hmotného, co dostala, s ostatními. Zareagovat tak, jakoby i v budoucnu bylo o ni postaráno. Mohla vyrůst na těch tíživých podmínkách a vzít si tam z toho místa sílu, moudrost. Ovšem jí se tehdy v tom příběhu nepodařilo vystoupit z role oběti. Rozhodla se totiž na základě své minulé a aktuálně probíhající zkušenosti, kdy měla strach o přežití, a nikoliv tak, jakoby tento stav již měl pominout a ona v budoucnu měla mít vše, co potřebuje. Nepřekročila sebe sama v dané situaci, tu verzi, kterou tam žila. Rozhodla se totiž na základě toho, co žila, kým tam byla – ženou, která má hlad a nemá kde složit hlavu, a nikoliv na základě toho, kým chce být, jak chce v budoucnu žít a jaký dostatek všeho chce mít. To byl i důvod, proč se nerozdělila a ten malý dar užila jen pro sebe.

Tím, že ji ovládly tíživé podmínky, ve kterých byla, a v tom životě ani v dalších jiných následujících to plně neuzdravila, žije to i nyní v tomto životě, a to bez ohledu na to kolik majetku má.

Z té zmíněné zkušenosti, kterou nezpracovala, si tak vytvořila nastavení, že je třeba hromadit, schovávat na později vše, co jí přijde do cesty, jelikož může vždy přijít chudý čas a tak je potřeba se na to připravit a nasyslit. Což ji vede k tomu se moc nedívat na jiné a nebýt štědrá (a to ani po citové stránce, jelikož všechny oblasti našeho života jsou propojené). Ten strach z nedostatku ji tak vede k tomu nikoho nepustit za své majetkové a tím ani citové hradby. Ačkoliv se navenek snaží působit zcela opačně.

Žena si náhle uvědomila, že toto její nastavení v životě skutečně žije, že jsou to její vnitřní pohnutky, proč dělá práci, kterou dělá, a proč se ve vztazích k mužům chová tak, jak se chová – dozorově, kriticky, uzurpačně, majetnicky, žárlivě. Uvědomila si, že to má skutečně nastaveno tak, že její majetek je její majetek a velmi ji bolí představa, že by ho měla používat i pro potřeby vztahu nebo pro potřebu partnera, že by se měla podělit, pokud je potřeba. A také si uvědomila, jak tento její přístup k materiálním věcem, kdy více majetek syslí, než z něj tvoří (třeba i v pomoci jiným), se odráží v jejím citovém přístupu k partnerům. Kdy nevědomě je má pro naplnění svých tužeb, jako nástroj, avšak nikoliv jako rovnocennou bytost vedle sebe. Její existenční strach, který v ní přetrvává, je i důvodem toho, proč se partnerům neotevírá, byť si třeba myslí, že ano, proč kolem sebe nechává ty hradby.

Ona vlastně nechce vztah – vzájemné sdílení všeho, vzájemnou podporu a přijetí. Ona chce jen jistotu, pojistku, nástroj jejího naplnění. Vlastně stejně tak, jak přistupuje k majetku, který syslí, avšak nevyužívá pro prospěch svůj či jiných (kterým netvoří), stejně tak přistupuje ke vztahu. Nikoliv jako k tvořivému prostoru, kde je pro oba v tom vztahu místo, ze kterého mohou čerpat oba a stejně tak do něj oba přispívat, ale jako k prostoru, který je ji povinen naplňovat a vyživovat, dávat jistoty a naplňovat potřeby, aniž ona by se vydala.

Poté se zeptala svého průvodce, jestli by jí mohl pomoci zpracovat dané nastavení. Tedy, zda by jí pomohl zpracovat jej více do hloubky, jelikož již tímto prožitkem ona si rozšířila vnímání ohledně tématu, který žije a tím zcela přirozeně již v tom okamžiku zčásti změnila své nastavení v dané věci. Průvodce pokývl a v tu chvíli uviděla k ní do prostoru přicházet její babičku z tatínkova rodu. Babička něco držela, svírala pevně oběma rukama. Nechtěla vydat, půjčit, s přesvědčením, že sama má málo. Z babičky cítila vztek, zlobu, že jí bylo něco kdysi vzato. Ač jí nebylo odebráno vše a něco jí zůstalo, a ona tak nezůstala bezprizorní, měla co jíst a kde bydlet, v tom životě, kde se to událo, ona zůstala v tom vzteku na tu situaci a na lidi v ní.

Babička v tom životě tehdy měla možnost zareagovat více ze své síly, a sice přijmout to, že jí bylo něco odebráno a tím začít plně využívat to, co jí zbylo k tomu, aby jí bylo dobře. Babička to v tom životě nezvládla. Díky tomu si z té zkušenosti odnesla přesvědčení, že bude ještě více škudlit, shromažďovat, aby v případě zrady, odcizení, jí zůstalo co možná nejvíc.

Žena (její vnučka) k ní v tom obrazu přistoupila a snažila se jí přimět změnit pohled na to, babička však tvrdě trvala na svém. Babička zatím není připravena vzít si z té své zkušenosti sílu, zpracovat to. Což však nikterak nebrání zmíněné ženě si toto své nastavení změnit. Čímž nepřímo uzdraví dané zranění i babičce.

Poté přistoupil do obrazu tatínek té ženy (syn zmíněné babičky). V hlavě jí probleskly různé situace z tohoto života a ona jasně uviděla, že i tatínek má v sobě dané destruktivní přesvědčení, byť v menší intenzitě. Tatínek byl více připraven připustit si daný destruktivní vzorec, a hlavně to, že je destruktivní. Svojí dceru, zmíněnou ženu, pohladil po tváři, objal a pověděl něco ve smyslu, že všechno to, u čeho má pocit, že to musí hlídat, že toho má málo, má nechat být a má jít žít. Nemá se bát o to, co přestane křečovitě svírat, jelikož tím, že bude žít a nebude na tom lpět, bude to mít pod větší kontrolou, než když to teď svírá, a navíc v tom, co potřebovala mít pod kontrolou, bude v nějaké podobě přibývat hojnost.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost objednat se na individuální sezení zde

 

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Kde se můžeme potkat?
Akce

Po letech jsem se rozhodla opět pořádat skupinové akce – přednášky, semináře, besedy a přijímat pozvání vystoupit na různých akcích.
Zde je přehled nejbližších akcí, které pořádám sama nebo kde vystupuji na pozvání.
Dozvědět se víc