Rozdíl mezi přijetím a zlegalizováním

K obsahu tohoto článku mě inspirovala jedna mladá žena. Během individuálky se při položení jedné otázky zavedla do jednoho svého prožitku z jednoho svého dávného života, který odžila.

Tentokrát nebudu popisovat, jak to probíhalo, jakou otázku si položila a k jaké trefné odpovědi se sama zavedla. Informace z této její prožité zkušenosti mně připomněly téma, o kterém se v tomto článku trochu rozepíši.

Ta žena si během individuálky prožila, jak mnohdy to, co nás od jiných bolí, děláme sami. A to z toho důvodu, abychom sami před sebou ospravedlnili, že to chování je v pořádku a vyhnuli se tak připuštění si, že to pro nás v pořádku není, a tím se tak vyhnuli řešení (přijetí) té dané bolesti.

Uvedu několik příběhů z běžného života.

Dítě vyrůstá z velké části u prarodičů, jelikož pro rodiče je z nějakého důvodu v daném čase důležité být především v práci. To dítě na to může reagovat různě a může ho to různě ovlivnit.

Pokud se dítě v důsledku toho cítí samo, v nejistotě, opuštěno, nemilováno a v dětství si to nezpracuje (nepřijme tuto zkušenost), pak se to v jeho dospěláckém životě může projevovat různě.

A jedním z těch projevů může být například i to, že v dospělosti bude s opovržením koukat na matky, co jsou „jen“ doma s dětmi a u toho nepracují. Může se to projevovat i tak, že se raději ten dotyčný bude chovat jako jeho rodiče a svým dětem bude dělat to samé. A to vše místo aby plně a zpříma pohlédl do očí té bolesti z dětství, kdy se cítil sám, a tu zkušenost tak, jak tehdy byla, přijal jako nezbytný prožitek na jeho krásné cestě.

Tím, že to, s čím se jako dítě nesmířil, bude v dospělosti různě ospravedlňovat, nebo to sám bude později dělat, totiž sám pro sebe zlegalizuje a ospravedlní to, čím se trápí. Na danou bolavou zkušenost pověsí nálepku „V pořádku“, uleví se mu a tím je pro něj bolest vyřešena. Místo aby na tu bolest plně pohlédl, přiznal si plně své pocity, plně si připustil to, co se mu dělo a jaké to pro něj bylo, a nechal plně tělem projít ty potlačené emoce plné hněvu na rodiče, nebo i obviňování sebe a odpustil rodičům a sobě, raději tu bolest „vyřeší“ tím, že ji zlegalizuje, že sám sobě nalže, že to bylo pro něj v pořádku. V pořádku to pro něj nebylo, jelikož se u toho jako dítě necítil dobře a to je potřeba takové, jaké to bylo, přijmout, a to bez souzení kohokoliv.

Touto legalizací totiž tato osoba jen odsunula danou bolest do pozadí. Avšak nikoliv navěky. Ta se jí znovu v nějaké podobě vrátí a bude se vracet stále znovu, dokud ji daný člověk plně neprožije (nepřijme).

Nebo ještě jiný příklad.

Malý chlapeček žije v rodině, která se rozpadne. Vyrůstá s maminkou, tatínek na něj nemá z různých důvodů příliš vliv. Jako dítě snáze přilnul k názoru matky a jiných příbuzných, že tatínek je takovej a makovej, snáze se podvolil nátlaku či jiné formě nepřímé manipulace a s tatínkem se nevídal nebo jím opovrhoval.

Tu situaci mohl prožívat různě a její dopady se mohou později projevovat různě. Ta bolest z té situace, kterou jako dítě plně nepřijal, se mu však bude postupně zrcadlit vně, a to především ve vazbě k jeho otci, matce a v jeho partnerských vztazích.

Později je tento muž často ve vztazích buď přehnaně odpovědný na úkor sebe, nebo ve vztahu k ženě nezodpovědný, a to bez ohledu na to, že v jiných oblastech života je proslulý svojí odpovědností.

Proč tomu tak je?

Tento muž neodpustil. Tu situaci, tak jak tehdy byla, nepřijal. Za tehdejší situaci viní (nevědomě) otce a možná trochu obviňuje i sebe. Tím, jak se bude stávat vědomější, možná si dokonce začne uvědomovat manipulaci (byť třeba i nevědomou) v tomto ze strany matky a tím tak projde obdobím i výčitek, že to na sobě dopustil. A dokud si to neodpustí, může se to vně projevovat i jako zlost na matku.

Dokud to sobě, otci a matce neodpustí, může se to projevovat nevyrovnaným chováním, které se bude pohybovat v různé škále jednoho či druhého extrému.

Například, aby nemusel cítit tu zlost na otce a na matku a ty výčitky (to neodpuštění), raději uvnitř sebe přijme, že to bylo v pořádku, jak se to stalo. A k tomu, aby to přijal, mu pomůže i to, že se tak bude chovat taky (často nevědomě) a v nějakém prvku zopakuje daný příběh jeho matky a otce. Místo přijetí situace, jaká tehdy byla a tedy přijetí toho, že to nebylo pro něj v pořádku a že se tehdy cítil tak, jak se cítil, raději tu situaci „přijme“ tím, že ji učiní v pořádku. A to právě mimo jiné i svým chováním.

Druhým krajním projevem neodpuštění v této situaci je pak horlivá snaha nedopustit to, co se stalo jemu jako dítěti, a tedy snaha přebírat odpovědnost i za jiné lidi, jednat na úkor sebe jen aby vztah vydržel.

Těch příběhů je celá řada. Každý z nás ve svém životě jistě najde spoustu takových příběhů, kdy často nevědomě ospravedlňuje u jiných něco, co nebyl schopný přijmout, že tak u něj je či bylo (odpustit), i když s tím odehraným či odehrávajícím nesouhlasí. V jiném případě pak sám činí to, co mu dříve nevyhovovalo, avšak co nebyl schopný dosud přijmout. A to vše proto, aby se on sám utvrdil v tom, že to nemusí řešit (odpouštět), jelikož místo přijetí to pro sebe zlegalizuje.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

 

 

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc