Když se cítíme opuštěni v důsledku naší duchovní sebestřednosti

V tomto článku se chci zmínit o jednom jevu, který se mi znovu připomněl jedním člověkem, kterého jsem před časem potkala. Bylo to jako se dívat na svůj vlastní obraz před lety, byť zvýrazněný a velmi zintenzivněný, za což jsem mu moc vděčná. A možná to někomu z vás pomůže si u sebe něco uvědomit a případně projít touto fází mnohem rychleji a snáze.

Potkali jste někdy někoho, kdo rád mluvil o transformaci, osvícení, avšak i o tom, jak mnozí lidé okolo něj nejsou tak oduševnělí jako on a jak je to těžké mezi nimi žít? Setkali jste se s někým, kdo lidi ve svém okolí považoval za natvrdlé, jelikož by měli žít a vnímat věci aspoň tak jako ten dotyčný? S někým, kdo „systém“ považoval za něco „fuj“, nečistého a za něco, co se jeho již netýká? Jak chození do „běžné“ práce „od do“ je něco nedostatečně duchovního, osvíceného a možná až pod jeho úroveň? Mnozí lidé v této fázi svého vývoje mají ještě jeden rys. A sice, rozhovor je spíše monologem, kdy oni mluví o tom, jak něco dogmaticky je a není. A z té jejich mluvy vždy přímo či nepřímo vyplývá, jak oni jsou už nad tím vším, avšak musí žít a potýkat se s těmi nevědomými. Když jim chcete vstoupit do řeči a povědět váš jiný pohled na to a povede se vám to, tito lidé (přesněji, lidé v této fázi vývoje) ihned váš názor "nenápadně" zakomponují do svého monologu, a tedy do svých dogmat. To však jen tehdy, pokud jste v jejich očích duchovně na výši.

O tomto jevu bych se nyní chtěla trochu rozepsat.

Předně z mého pohledu není nic špatného na tom, když to tak někteří v daný čas mají. Je to jejich cesta, určitá fáze vývoje, která vede k větší vnitřní svobodě. Avšak ta větší svoboda se dostaví až poté, co se z těchto zmíněných přesvědčení osvobodí. Tím, jak se sami postavili na piedestal, nebo na něj postavili všechny dle nich jim podobné, odstřihli se od života, od ostatních. Ty ostatní sice možná dle jejich slov nepotřebují, ale … Necítí se tito lidé sami? Necítí se vyčleněni?

Co lidé v této fázi totiž dělají? Povyšují a ponižují, stejně jako to dělají ti, kteří jsou zabředlí v konzumu, v tom systému, ze kterého oni jsou dle jejich slov už dávno a díky Bohu pryč. Dělají znovu to samé, dělají to, co všichni ti, kterými opovrhují, jen z jiné strany, ze strany duchovna. Co se stalo?

Často pod vlivem životních výzev se ve stavu zoufalství chytli toho jediného, co jim ještě zbývalo, a sice víry v něco neviditelného, nehmatatelného. A tak započala jejich intenzivní a přímá cesta blíže k sobě samým. Poznání a prožití té víry v něco, co je přesahuje, jim po určitou dobu nesmírně pomáhalo. A opření se o něco takového byla v daný čas výzva. Jelikož přejít z konzumního způsobu života a vnímání jen věcí, které jsou zřejmé, do vnímání z větší hloubky uvnitř nich, k tomu byla potřeba ohromná odvaha.

Jenže po nějaké době se pro ně toto jejich poznání stalo pastí. Tak jako všechna naše poznání a pravdy, jelikož se vyvíjíme a s tím se prohlubují i naše pravdy. Na tom neviditelném světě, na tom, co je přesahuje, se stali závislými a zapomněli žít tady na Zemi a starat se o svá fyzická těla a život žít se všemi nedokonalostmi.

Tito zmínění lidé se možná otevřeli hlubšímu vnímání, avšak nejsou zatím schopni to nové poznání převést do hmoty a být tím prospěšní sobě a pak všem ostatním. A nejsou toho schopni, jelikož místem, ve kterém to mají realizovat, opovrhují. Opovrhují systémem, konzumem, životem. Znovu činí odpor, jen ze strany duchovna. Lidé v této fázi jsou zaměřeni na sebe stejně jako ti, kteří to činí v konzumním způsobu života.

Ve skutečnosti jsou znovu sebestřední. Nenaslouchají. Jen dogmaticky prosazují svoji aktuální pravdu. Nejsou otevřeni názorům a jiným pohledům jiných. A jejich neotevřenost se projevuje nejen tím, že do své pravdy nevpouštění pochybnosti a nové pohledy ze strany jiných lidí, že svoji pravdu nepodrobují vnitřní analýze. Projevuje se i tím, že pravdu jiného, dle jejich mínění toho ke komu vzhlížejí, automaticky, bez podrobení jí jejich vlastnímu vnitřnímu systému, přijmou za svoji pravdu.

Víte, kdy jsem se z této fáze začala pomalu dostávat ven?

Byla jsem před časem postavena do jedné mi velmi bolavé situace, ve které, byť jsem měla hrozný strach, nezbývalo mi nic jiného než se postavit za sebe. Byla jsem vlastně donucena se náhle a rázně uzemnit, postavit se za svoji personu v daném těle, za své pocity navzdory hlubokému strachu z reakce jiného člověka a důsledkům z toho plynoucích.

V ten moment jsem se silně uzemnila. A mě v ten okamžik došlo vše, co jsem tu velmi zjednodušeně popsala. Došlo mi, že jsem se znovu dopouštěla oddělování, že jsem znovu opovrhovala, odsuzovala, nepřijímala. Jen tentokrát to byla hmota.

Vše na Zemi zde má své místo! To, do jaké míry žijeme svoji vyšší podstatu v tělech na Zemi, není o tom, jak často mluvíme o „duchovních“ tématech, zda pracujeme u pokladny, u pásu nebo píšeme články ze svých zkušeností, nebo malujeme, atd. Někdo si možná i myslí, že čím více odolává tlaku jít zpět do systému a nechat se třeba zaměstnat, a čím více je schopen strádat ve své fyzické existenci, že tím více je silný, neoblomný a odvážný. A že tedy tím více žije svoji vyšší podstatu v těle. Možná mu však v návratu do běžného života brání strach, který je jeho aktuální výzvou k překonání a současně příležitostí, jak se více přiblížit sobě.

Úroveň našeho vědomí, ve které se nacházíme, jde z nás totiž cítit, ať už jsme pokladní, spisovatel, politik nebo cukrář. Vše kolem nás vnímáme s menším odporem a ve větším míru. Máme velké pochopení a soucit se vším a všemi kolem, ačkoliv my se aktuálně nenacházíme v jejich fázi cesty a nevyhledáváme jejich přítomnost. To však současně neznamená, že s těmi dotyčnými musíme souhlasit a ani to neznamená, že nenastane někdy i konfrontace. Avšak s tím rozdílem, že ve směru k tomu dotyčnému nebo dotčené situaci nemáme žádnou nepřející myšlenku a uvnitř nás je větší klid a mír. Je to i o převzetí odpovědnosti za svůj život a tedy za své fyzické tělo a jeho potřeby a o převzetí odpovědnosti za ty, které jsme si našimi předchozími volbami k sobě připoutali.

Lidem nacházejícím se v této popisované fázi, kdy opovrhují hmotou, se možná velmi uleví, když přestanou bojovat proti všemu neduchovnímu, nečistému, když budou více přijímat lidi kolem sebe a všechny situace a podmínky tak, jak aktuálně jsou. A tím tak vlastně začnou více přijímat sebe, začnou být k sobě více chápající a milující. A pak se nebudou cítit sami. Nebudou se totiž cítit odděleni, jelikož se nebudou již tolik oddělovat od ostatních. A nebudou se již pak ani tolik cítit sami, když budou jen sami se sebou, jelikož nebudou sami sebe již od sebe odstrkovat. Sami sebe tím totiž budou více přijímat.

Naše oddělení se od jiných z určité roviny značí, že my jsme se v nějakém místě oddělili sami od sebe. Namísto opovrhování jinými a vším materiálním bychom to vše možná měli začít přijímat. Naše opovrhování totiž vychází z našeho strachu. Možná jsme uvěřili, že nejsme schopni si to vše obstarat a tak to raději zkritizujeme, abychom jiné a hlavně sami sebe utvrdili v tom, že není třeba se v tomto směru nikterak rozvíjet a tak ani v tomto místě vystupovat ze své komfortní zóny.

Přijímat něco jak je, neznamená souhlasit s tím. Znamená to, že tím přijetím si v tom místě vezmeme zpět svoji sílu, a začneme v těch podmínkách činit vnější kroky, aby nám, našemu tělu bylo dobře. Avšak nikoliv na úkor jiných.

Někteří touto fází, že opovrhují hmotou, na cestě k sobě možná neprochází a procházet ani nebudou. Někteří z nás se však na své cestě k sobě dostávají do této zmíněné fáze, že opovrhují hmotou, jelikož se jí bojí. A bojí se jí proto, že v tomto místě mají nepřijatý jeden svůj prožitek. Tento strach, který vznikl mnohdy velmi dávno, je třeba přijmout (zpracovat) a osvobodit se. Tato neodpuštěná zranění, ze kterých tento strach z nevědomí vchází do vědomí, jsou často velmi pradávná. Pocházejí z dob, kdy jsme například sami hmotné statky zneužívali a teď se na nevědomé rovině bojíme, že toto budeme páchat znovu. Nebo v důsledku společenského mínění jsme kdysi dávno převzali přesvědčení, že být uvědomělejší rovná se být chudý a strádat nebo že práce s energiemi by měla být zadarmo. A v těchto životech vyvěrají tyto dosud nepřijaté bolesti na povrch, abychom tyto bolavé zkušenosti konečně přijali. A přijali tak více sami sebe a zvýšili si tak hojnost ve všech oblastech našeho života. A je to pro nás ohromná čest, že se s těmito hlubokými strachy v tomto životě setkáváme, jelikož to značí, že máme v sobě již dostatek objevené síly to hluboké zranění vyléčit.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

 

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc