Jak prožitek nedostatku bezpečí v dětství ovlivní naše partnerské vztahy

Nedávno jsem měla individuálku s jednou ženou. Ta žena řešila vztah k jednomu muži. Ten muž má vztah a dle jeho slov nechce s ní navázat bližší vztah. Ta žena ať se snaží, jak se snaží, nemůže přestat si na něj myslet. Vytváří si představy o tom, jak by bylo úžasné, když by spolu žili. Její každý den je protkán těmito představami. Žije více v těch představách, než ve svém životě a v realitě toho, co aktuálně v daném tématu má a nemá.

Žena si na toto zmíněné poskytla odpovědi, které je aktuálně schopna vstřebat a které jí aktuálně mohou nejvíce podpořit ve fázi cesty, kde se nachází. Ta odpověď přišla opět jakoby z jiné strany, než by čekala. Jak to bývá. A myslím, že může být v ní odpověď (byť třeba i jiná) pro některé z vás.

Zmíněnou ženu jsem po navození pocitu bezpečí pobídla, ať se na to zeptá sama sebe. Ať poprosí sama sebe o informace ohledně toho vztahu s tím mužem, které by ji mohly více osvětlit to, proč to prožívá, a pomohly jí se na tu situaci podívat více z nadhledu.

V ten okamžik se objevila na mýtině a vedle ní její průvodce. Sedli si spolu, průvodce si položil její dlaň do své ruky a ona popisovala, že z něho cítí takovou jinou lásku, než kdy cítila. Pobídla jsem ji, ať mi to více vysvětlí. Na to ona povídala, že ten cit, který k ní vysílá, je takový tichý, velmi klidný, ale uvolněný, svobodný a velmi silný a stabilní.

Několikrát se k tomu pocitu vrátila. Evidentně to byl pro ni z nějakého důvodu silný prožitek. Po chvíli dodala, že je zvláštní, že tento cit v ní vyvolává takový pocit bezpečí, který nikdy necítila, byť je to cit velmi tichý, nenápadný.

Poprosila jsem ji, ať mi to vysvětlí. Ona doplnila, že do té chvíle neznala jinou lásku, která by jí navodila pocit bezpečí, než tu, která byla velmi viditelná, zabalena do spousty slov a gest. V tu chvíli jí došlo, že si do té chvíle myslela, že láska je dramatická, ať už v pozitivním významu nebo v nepříjemném.  Ať už byl muž velmi dvořivý nebo byl naopak nedostupný.

Spolu s tímto uvědoměním jí došlo, že tato její představa o lásce, o tom, že musí být okázalá, dramatická, hodně se navenek projevující, se jí přesně v tomto pojetí realizovala v jejím životě. Tak jak o ní smýšlela, to, co za lásku považovala, to se jí jako láska v jejím životě ukazovalo.

A tak vzápětí popisovala, že už chápe všechny ty své vztahy. Už rozumí více tomu, proč mnozí partneři byli na ni fixováni, uzurpovali si ji. Prostřednictvím těch partnerů jí byla zhmotňována její vlastní dramatická představa o lásce. A to v podobě uzurpace, lpění, závislosti. Stejně jí začalo docházet, proč v těch vztazích začala pociťovat nespokojenost a začala se dívat jinam, sotva v ní dohořela vášeň. Emoce, které ji zcela pohltily, měla totiž spojené s představou lásky. Ona i její partneři zhmotňovali její představu o lásce, která musí být dramatická, okázalá, plná pozornosti, gest, vyslovených slibů, …

A jen o takovou lásku stála, jen taková láska jí totiž z nějakého důvodu dávala pocit bezpečí.

Prožitek lásky, který jí poskytl její průvodce, jí zcela rozrušil její dosavadní paradigma lásky. Najednou prožila něco, nějakou jinou lásku, která nebyla dramatická, která byla tichá, nevnucující se, avšak tak stabilní, oddaná, silná a hluboká, jakou nikdy nepocítila. A navíc poskytovala jí bezpečí a jistotu mnohem větší než ty předchozí okázalé projevy lásky. A tento prožitek ji již sám o sobě navždy změnil. Změnilo se, byť o kousek, její vnitřní pojetí lásky, a to zapříčiní změnu v kvalitě lásky, kterou bude dávat sama sobě a i získávat zvenčí.

Pak se zeptala průvodce, jestli by jí mohl pomoci pochopit, kde vzniklo toto její dramatické pojetí lásky. Pokývl a v tu chvíli viděla obraz. Byl v něm její tatínek, který drží jí jako několikaměsíční holčičku v náručí. Ona plakala. Tatínek moc chtěl jí dát vše, co potřebuje, aby byla spokojená, šťastná. Ale nevěděl co, neuměl to.  Ta holčička se cítila moc sama, v naprosté nejistotě a v chaosu. Moc se bála, moc chtěla bezpečí. Já se doptala na to, kde v té době byla její maminka. A ona na to, že od rodičů ví, že několik týdnů po porodu maminka musela na několik týdnů do nemocnice. A ona jako malinká byla odkázána na péči od tatínka.

Pobídla jsem ji, ať vstoupí v této své aktuální podobě do toho příběhu. Jako to miminko tak ani v tomto svém věku k tatínkovi necítila žádný nepříjemný pocit. Naopak cítila vděčnost, že se o ni snažil starat, jak nejlépe uměl. Ve směru k tatínkovi tak nebylo co odpouštět. Pověděla, jsem ji, ať si představí maminku. Když si v té scéně vybavila maminku, ihned ji naskočil ten pocit bezmoci, nedostatku bezpečí a jistoty a současně zloba na maminku. Vztah mezi maminkou a jí tak není uzdravený (svobodný). A tato jejich neuzdravená bolest se promítá do jejich vztahu po celý dosavadní život. Avšak v daný čas nebyla připravena to řešit. Pobídla jsem ji, ať se zaměří na to, co cítí k sobě jako k tomu miminku. S překvapením pověděla, že se na něho trochu zlobí. Vyčítá mu, že tehdy pod vlivem té situace uvěřilo, že není v bezpečí, ať se děje, co se děje, že nevěřilo v život. Přistoupila k sobě jako k tomu miminku, pohladila ho, vzala do náruče a pověděla, že mu děkuje za tu zkušenost, že chápe, že nebylo možné postarat se o sebe jako to miminko a uvěřit tak, že je vždy v bezpečí. Řekla, že se na něj nezlobí a naopak mu děkuje za jeho odvahu projít tou zkušeností. Miminko zpozornělo. Dívalo se směrem k té ženě jak přikované. Přestalo plakat, zklidnil se mu dech a na obličeji se objevil náznak úsměvu a pak spokojeně usnulo.

Ta žena se rozplakala a uvnitř sebe pocítila úlevu. Odpustila si totiž, a to něco, co vůbec netušila, že si vyčítá. Po chvíli měla žena odvahu zeptat se sama sebe na to, jak souvisí tento útržek z jejího raného dětství s tím, že dramatické prožívání lásky jí dává pocit bezpečí.

Ve chvíli, kdy pověděla, že ji nic nepřichází, s údivem vykřikla, že už to chápe. Vysvětlila mi, že v tom útržku z raného dětství se jí ukázal bod, kde v jejím současném životě vznikl ten strach o to, že nebude v bezpečí. Vzpomněla si, že jako to miminko si tehdy, když se maminka vrátila z nemocnice, pověděla, že toto už nikdy nedopustí, aby se cítila takto opuštěná, v nejistotě.

Pobídla jsem ji, ať mi vysvětlí, jak tento její slib, který sama se sebou v raném věku uzavřela, souvisí s její nynější potřebou horlivě projevované lásky. Odpověděla mi, že v důsledku toho ona vyhledávala vnějškově viditelné projevy lásky, pozornosti a péče. Jelikož čím viditelnější a navenek zřejmější pozornost, péče, láska, tím pro ni větší jistota a bezpečí.

Tato žena v sobě objevila velký kus své skládanky. Tímto svým prožitkem a uvědoměním se jí rozcupovalo její stávající pojetí partnerské lásky. Díky tomu rozboření se jí postupně poskládá nové, hlubší pojetí vztahů. Sama se sebou bude mít hlubší vztah a bude následně moci postupně navazovat i hlubší vztahy vně. Bude navazovat vztahy, které jsou třeba nikoliv tak výrazově výrazné v projevu obdivu, lásky, avšak za to budou opravdovější, cit bude hlubší, odevzdanější, nevnucující se a vztah bude svobodnější, opravdovější a více naplňující.

Nechci však tímto článkem říct, že muži a ženy, kteří se ke svým partnerům projevují vlažně, odtažitě, chladně, že to je ten hlubší, opravdovější projev lásky. Ne. Tento projev je jen jiným krajním projevem té samé příčiny, podobného zranění. Tito muži a ženy neprojevují lásku ze strachu stejně jako ti, kteří ji projevují horoucně nebo takový projev vyhledávají. V obou těchto krajních případech je ovládají emoce, strach. Ti odtažití tak činí ze strachu ze ztráty kontroly, bezpečí a jistot, a tak svým emocím brání v proudění, a tedy je potlačují a tudíž nepřijímají, čímž nepřijímají sebe. Ti druzí, kteří své city projevují okázale nebo takový projev vyžadují, zase to bezpečí nacházejí v té záplavě citu, pozornosti, fixace a možná i majetnickosti a žárlivosti.

Oba typy těchto lidí ve skutečnosti emoce ovládají. Jen u jednoho se ovládnutí emocemi projevuje kontrolou a potlačením (stáhnutím se), u druhého nekontrolovanou euforií, žitím více ve svých představách milostného prožívání než ve svém skutečném životě.

S Láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost domluvit se na INDIVIDUÁLNÍ SEZENÍ zde

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc