Vůbec nevidím svého vnoučka

Nedávno jsem měla rozhovor s jednou ženou. Povídala, že její syn se náhle oženil, má rodinu a k ní již málokdy zavítá. A hlavně, že velmi málo vidí svého vnoučka a že snacha s ní nekomunikuje. U toho si povzdechla, že si vždy tolik zakládala na rodině, že pro rodinu udělala vždy první a poslední, že se vždy tolik snažila, aby rodina byla pohromadě.

A to je právě ono! Tato žena je na své rodině závislá, na své rodině a její blízkosti lpí. Je velký rozdíl, když je nám dobře v kruhu svých blízkých, avšak necítíme křivdu, zradu, ublížení, když nemají potřebu nás vidět, a když se cítíme ublíženi a máme naopak tendence svým blízkým jejich nepřítomnost vyčítat či je ke kontaktu s námi jakkoliv nutit. A to vynucování si kontaktu, to lpění se nemusí nutně projevovat jen navenek. Mohou to být zdánlivě nenápadné povzdechy, nebo i jen vnitřní neklid, odpor k té situaci uvnitř nás.

Nikdy neznáme celý příběh. Na základě své opakované zkušenosti vím, že vše, co se nám děje, jsme si sami vytvořili svými předchozími volbami a reakcemi. Jen, někdy ta sklizeň přichází zakrátko, jindy za několik let a někdy se sklízí až v jiném životě. Z vyššího pohledu čas není v podobě, v jaké ho většina z nás tu na Zemi vnímá. A tak všechny série našich odžitých životů jsou jakoby jedna komplexní lekce a mezi životy není hranice.

A co tedy s tím, když ten náš výtvor tu již máme, když tu situaci již máme ve svém životě? Přijmout ji. To neznamená souhlas. Přijetím přijímáme daný stav, jaký v dané chvíli je, a současně s tím přijímáme, že jsme si to někdy my sami vytvořili, a tedy, že je to naše odpovědnost.

Je to velmi zjednodušeně napsané. Jelikož často situace, která se nám nelíbí, nám dává prožít nějaký prvek, který jsme odmítli kdysi u sebe či jiných. Neznamená to tedy nutně, že prožíváme stejnou či podobnou situaci z minulosti nebo že jsme zavinili, že někdo ji kdysi v minulosti prožíval. V každé nepříjemné situaci je nám nepříjemné to, co jsme kdysi odvrhli, a co je tedy potřeba přijmout a my máme díky té situaci možnost.

Tuto shora zmíněnou ženu znám, mám ji ve své blízkosti. Před nějakou dobou pronesla něco ve smyslu, že i kdyby se cokoliv dělo, celá její rodina se na štědrý večer sejde u jednoho stolu. A do tří měsíců řešila svatbu a zanedlouho se stala babičkou a následně prožívá odcizení a pocit opuštění.

Z mého pohledu bylo zřejmé, že se něco podobného stane, že jí život přinese situace, které v ní spustí tyto pocity opuštění a zrady. Proč? Byla v nerovnováze. Byla závislá na svých dětech. Ze strachu, samozřejmě. Děti pro ni z nějakého důvodu znamenaly pocit bezpečí. A to se mělo změnit. Jelikož všude, kde jsme závislí, kde jdeme přes sebe nebo na úkor jiných, abychom dostali to, co si myslíme, že potřebujeme, tam odevzdáváme svoji sílu.

Ve skutečnosti nikdo nikomu nepatří, a to ani děti svým rodičům. Děti nepatří maminkám, a z toho hlubšího pohledu děti svým maminkám nic nedluží, byť je porodily a pečovaly o ně. Byl totiž důvod, proč se jim narodily. A jejich péči mnohokrát děti vyrovnaly lekcemi, třeba i nepříjemnými, které jim připravily. Nemluvě o tom, že děti jejich narozením často svým maminkám umožňují se s nimi setkat znovu v blízké vazbě a pomoci jim tak něco odpustit.

Je velký rozdíl pomoci, když chci opravdu pomoci jen tak a pomoci, protože se to ode mě očekává, protože pak bych byl sám, neměli by mě rádi, atd. A to byl případ i této zmíněné ženy. Ta všem posluhuje, všem se přizpůsobuje, všem pomáhá. Avšak, zatím je za tou ochotou velký strach, strach z toho být sám, strach o materiální jistotu.

A to se má změnit! Tato úžasná žena má jít do své síly a začít skutečně pomáhat. Má pomáhat již ze své síly, bezpodmínečně, a ne ze strachu.

Já tuto situaci sleduji zpovzdálí a od jejího počátku cítím uvnitř sebe ohromnou radost za tuto ženu, byť ta situace navenek vypadá jakkoliv. Té ženě je neskutečně pomáháno se osvobodit, zpřetrhat nezdravá vlákna mezi lidmi, na kterých je závislá, a vytvořit nová, zdravá, vyživující, obohacující. Té ženě se neděje žádné příkoří, naopak je velmi požehnaná!

Je před ní lekce a současně darovaná příležitost sklidit své zasetí, vazby osvobodit, a pokud je dáno, dané vazby prohloubit. A současně je to pro ni možnost si o hodně zvýšit svoji sebeúctu a začít tvořit, pečovat, ochraňovat ze sebe a v tomto duchu něco pro lidi vytvořit. A to velké srdce, které má, konečně otevřít a v nějaké činnosti rozdávat a tím si i poskytovat prostředky pro svoji obživu. Jelikož, vše, co je vedeno čistým záměrem, je nyní velmi, opravdu velmi podporováno.

Její úkol v té situaci je, tu situaci jak je bez souzení kohokoliv přijmout. A snažit se v podmínkách, v jakých je, dělat maximum, aby jí bylo hezky, aby se cítila lépe, avšak nikoliv na úkor sebe, svého těla či na úkor jiných. A tak například, pokud jí chybí syn či vnučka, má tu svoji přítomnost dávat jiným dětem, zvířatům, rostlinám, jiným lidem. A hlavně, má začít se věnovat sobě, sobě dopřávat, o sebe pečovat, sebe milovat a chápat. Má se takto soustředit jen na každý přítomný okamžik a ono se to bude postupně skládat, jak má, pro největší dobro všech zúčastněných.

Situace už tu je, tu už nesmaže, avšak ona může změnit přístup k ní a tím tak změnit celou situaci a současně si tím pomoci i v jiných oblastech svého života. Vše má ve svých rukou a jak s tím naloží, je na ní.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc