Přijímání strachu jako brána k prožívání všech darů v přítomnosti

Nějakou dobu sama se svými strachy „pracuji“ vědomě. A jak zjišťuji, tato má „práce“ se stále prohlubuje. Když se nějaký vynoří, snažím se jej přijímat, co mi jen v dané chvíli jde.

Při přijímání jednoho z těch strachů jsem najednou začala pociťovat vděčnost za to, že to, o co se bojím, že přijdu, já v dané chvíli tady a teď mám.

Ten prožitek vděčnosti mi velmi pomohl plně prožívat přítomnost toho, o co se bojím, že nebudu mít. Přijímání strachu mě tak usadilo do plné přítomnosti. 

Jakoby mě to dostalo do stavu, který zažíváme, když něco oceňujeme až zpětně, když to nemáme. Avšak s tím rozdílem, že jsem se do toho plného uvědomění toho, co mám, dostala v době, kdy to tu stále mám. A to mi umožňuje si plně prožít a užít to, co mám, a o co se bojím, že nebudu mít.

Uvědomila jsem si, jaký jsem tím dostala dar. Za naši odvahu strachy přijímat, na místo, abychom před nimi utíkali či jinak popírali jejich existenci, je nám dán dar plného užití si toho všeho, těch všech darů, které máme.

Vlastně, přiznáním si, že se bojíme, že o to něco konkrétního přijdeme, a přijetím tohoto strachu, je nám umožněno, si přítomnost toho, co zatím máme, avšak bojíme se, že nebudeme mít, plně užít. A my jsme tak uchráněni od pozdějšího prožívání výčitek, že jsme si to něco, co už nemáme, měli více užít. I kdybychom to skutečně později ztratili, my víme, že jsme si to užili.

A to mě přivádí na jinou myšlenku s tím související. Víte, o co my se skutečně bojíme, když máme strach, že o to něco konkrétního přijdeme? My se ve skutečnosti bojíme svých vlastních výčitek. My se ve skutečnosti bojíme sami sebe, svého selhání.

A proč tomu tak je? Nechováme dostatečnou úctu k sobě samým. V důsledku toho se bojíme selhat, jelikož nejsme zatím schopni naše stíny nepovažovat za něco špatného. Přesněji, my všichni jsme schopni naše stíny přijímat, ale věříme, že nejsme.

Za tím strachem, že to něco nebudeme mít, se skrývá ještě hlubší strach. A sice, strach z našeho selhání, z výčitek. Přesněji, strach z našich vlastních soudů, sebekritiky, strach z nepřijímání sebe samého.

S láskou Peťa

Velice děkuji za všechny finanční příspěvky, které mi byly od některých z vás zaslány na účet, za vaše maily, reakce u článků, sdílení mých článků a jiné dary. Slova jsou málo na to vyjádřit, jak moc si toho vážím.

Pokud vám články mnou psané na www.jinypristup.cz pomáhají a chtěli byste mě podpořit v tomto mém psaní pro vás všechny, šiřte mé články a povědomí o webu Jinypristup.cz mezi další lidi, objednejte si moji knihu, nebo mi zašlete dobrovolný finanční příspěvek na číslo účtu 1462136038/3030, variabilní symbol: 123, do zprávy pro příjemce uveďte „Dar“. I ten nejmenší příspěvek je stejně hodnotný jako ten největší. Všichni jste totiž učinili stejné rozhodnutí přispět něčemu, co má podle vás smysl.

Možnost zakoupit moji první knihu zde.

Mohlo by vás zajímat


Osobní rozvoj
Individuální setkání

Posláním těchto Individuálních setkání je posloužit jako most mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí. Budete se jen rozpomínat na to, co už uvnitř sebe víte, a možná i s údivem zjišťovat, jakou moudrost (sílu) v sobě máte.
Povedu vás, abyste sami objevili, kde máte svá omezení, na místo, abych vám ukazovala, kde je máte. Ukážu vám způsoby, jak si můžete svá omezení osvobodit sami (do míry, v jaké jsem schopná si je zpracovávat sama), na místo, abych za vás nesla a řešila vaši odpovědnost a tím vás obírala o vaši sílu.
Dozvědět se víc

Zeptejte se
Poradna přes mail

Posláním této mé aktivity je vytvořit další prostor, kde se vy sami můžete prostřednictvím aktivity jiného spojit se svojí vlastní vnitřní moudrostí a odpovědět si tak na své aktuální otázky.
Informací pro vás tak není má reakce na vaši otázku, ale to, co vás v mé odpovědi dojme, co se vás dotkne, co se vám tím připomene, vybaví jako obraz, pocit, myšlenka nebo vás i rozruší. Má odpověď na vaši otázku je tak pouze mostem mezi vámi a vaší vnitřní moudrostí.
Dozvědět se víc