Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!

A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.

Toto je důvodem:

  • Proč o vás nepochybuji a vím, že vše, co potřebujete vědět, máte uvnitř sebe a je vašim právem a naprostou přirozeností z té vaší moudrosti čerpat a využívat ji ve svém životě pro prospěch svůj a všech. Důsledkem toho je, že na individuálních setkáních vás v tom podporuji a vy si prožíváte, že ne já ale vy jste si sami zodpověděli vaše otázky, zase o něco více přijali vaše stíny, a dodali si potřebnou podporu. A hlavně tím máte prožito, že vy sami, a ne nikdo jiný za vás, což vám trvale zvýší sebeúctu a pocit bezpečí a ukotvení ve vašem životě. A vaše schopnost čerpat ze své vlastní moudrosti se tím zase o něco více zesílí.
  • Proč pořádám přednášky, semináře a workshopy, kde vám mé aktuální pravdy a pochopené souvislosti zprostředkovávají vaši vlastní moudrost a otevírají vás vašim vlastním pravdám, které jste v dané chvíli připraveni vědět.
  • Proč píši článkyknihy o mé cestě za svobodou, které vás dojmou, naštvou, zklidní či jinak se vás dotknou, a tím vám jen připomenou to vaše jedinečné (světlé či stinné) o vás, co sami velmi dobře uvnitř sebe víte.


Naše chyby jako náš potenciál

Láká mě to, zkusil(a) bych to, ale … Změnil(a) bych to či ono, když bych neměl(a) děti, hypotéku, atd. Znáte to? Asi ano.

Ve skutečnosti máme strach. Bojíme se toho, jak by naše rozhodnutí přijali jiní, bojíme se odmítnutí, bojíme se, abychom neskončili bez příjmů, abychom měli střechu nad hlavou, abychom nebyli sami. Proč se toho všeho bojíme? Máme strach selhat.

Ať už se obava ze selhání projevuje strachem zůstat sám, obavou z nepřijetí či odmítnutí, či strachem existenčním či ze ztráty identity.

Nestyď se! To jsi ty!

„Peťo, Ty jsi takový exhibicionista, to je hrozný!“ Zněla takovým opovržlivým tónem věta, kterou jsem slyšela v dětství od osoby ze širšího okruhu rodiny. Ta věta byla reakce na informaci, že místní noviny otiskují moje úvahy a básničky, a že jsem měla možnost zkusit párkrát moderovat vysílání v rádiu.

Již nevím, zda jsem s tou informací přišla já jako ta malá holka se pochlubit nebo ji pověděl někdo jiný. Každopádně, doteď si pamatuji pocit, který mnou proběhl a stejně tak informaci, kterou jsem si tím poskytla a které jsem uvěřila.

Dopřej si to, co Ti bylo v dětství odepřeno

Nedávno jsem měla individuální sezení s jednou ženou. Tématem sezení, jak se ukázalo, byla neschopnost stanovit si hranice a pocit méněcennosti, ze kterého ta zmíněná neschopnost pramenila.

Původ tohoto nízkého sebehodnocení ležel v dětství, a nejspíš ještě dál. V dětství mnohokrát od rodičů nedostala to, co jí bylo jimi slíbeno. Byla trestána za svůj projev. Byla dle rodičů často ta horší, než jiné děti v okolí. Byla často tou, která má být ta rozumnější a má se na úkor jiného svého sourozence uskromnit

Co se děje mezi lpěním a odevzdáním

Nedávno jsem měla individuální sezení s jednou ženou. Řešila téma dětí, svatby, postavení domu, zasázení stromu, atd. Bylo to pro mě velmi inspirativní. Zejména to, na co si sama pro sebe došla, jaké informace si o daném zpřístupnila. A napadlo mě se o tom obecněji rozepsat, jelikož je to téma, které se jistě týká nejen jí.

Zkusím to, co chci sdělit, napsat obrazně.

Když si vyčítáme cokoliv z minulosti?

Stává se vám, že vás přepadají myšlenky, že jste se tehdy v nějaké věci mohli rozhodnout lépe, že jste něco neměli dělat nebo naopak měli?

Přistihnete se někdy, že litujete něčeho v minulosti?

Avšak, ta vámi odmítaná minulost byla potřeba. A to právě proto, abyste došli do bodu, ve kterém jste, abyste se posunuli.

Co se stalo, že máte nyní výčitky z něčeho, co jste dříve vnímali jako to nejlepší řešení v podmínkách, ve kterých jste byli?

Zloba a závist v nás, zloba a závist ve společnosti

Pociťujete v poslední době strachy, které jste nikdy neměli? Máte v sobě vztek, zlobu, závist a absolutně nevíte, kde se to vzalo, jelikož takoví nejste?

Máte pocit, jako by se strhla lavina zloby a závisti všude kolem vás a vy aktéry tohoto chování a jejich spouštěče kritizujete, soudíte a hodnotíte uvnitř sebe či spolu s jinými?

Žili jste si poklidným a rádoby spořádaným životem a náhle do vašeho života přišly situace, které vás nutí vyjít z té své komfortní zóny a dělat věci jinak, žít jinak?

Když se cítíte mizerně

Měli jste někdy pocit, že jste nic, že nikomu na vás nezáleží, že nic neumíte, že jste nic nedokázali a že už je pozdě cokoliv měnit?

Já takové pocity měla před několika lety velmi často. A co u mě bylo důvodem těch pocitů, že jsem nic, že jsem selhala?

V té době jsem dělala práci, která mě už nebavila a velmi stresovala. V té době jsem žádný čas nevěnovala jenom sobě. V té době mě obtěžovalo moje tělo, které už chtělo jít spát, protože já potřebovala pracovat. V té době mě obtěžovalo moje tělo, protože chtělo jíst, když já měla zrovna tolik práce.

Nuda ve vztahu. Další dítě?

Vaše dítě či vaše děti už nepotřebují vaši permanentní péči. Už si větší část dne vystačí samy, už si vyhrají většinu času samy nebo s kamarády ze sousedství. A vy najednou máte s partnerem trochu více času. Najednou máte čas, který jste dříve trávili krmením, přebalováním a hraním.

A co teď? Co s ním?

Všední dny ještě ujdou. To přijdete večer z práce a do ulehnutí zbývá pár hodin, v rámci kterých se zvládnou úkoly do školy, večeře, koupání a čtení pohádek. A vy zbytí lehnete do postele a jste rádi, že jste rádi.

Rok 2018 jako rok sebeúcty a nalezení bezpečí uvnitř sebe

O rekapitulaci mého roku 2017 a o vizích roku 2018 jsem už psala. Ale já cítím v souvislosti s dnešním novoluním v kozorohu a prvním úplňkem tohoto roku v raku, že mám napsat, k čemu nás budou energie tohoto roku vést, a možná v některých případech až nutit. Pro mě samotnou je to velmi překvapivé, že o tom mám psát. Vůbec jsem to neměla v plánu.

Začal(a) jsem žárlit. Proč?

Nedávno se na mě obrátil jeden z vás s dotazem. Psal o tom, že poprvé u sebe pozoruje, že žárlí na svého partnera. A ptal se mě na můj pohled.

Každá nepříjemná emoce pramení ze strachu, že o něco přijdu, že něco nedostanu, že budu odmítnuta, bez živobytí, …

Čeho se bojí člověk, který žárlí?

Možná toho, že není jediným, koho má ten dotyčný rád, koho si váží. Možná podvedení.

A proč se toho ten dotyčný bojí?

Možná se bojí žít sám.

Možná si nevěří, že by svůj život bez partnera zvládl sám i po hmotné stránce.

Možná se bojí hodnocení jiných.

Přihlásit se k odběru RSS kanál