A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 5.11.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci
Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.
...co když to nemá být a nebude jinak? Máš jakoby na vše, co fakt potřebuješ, ne? Vždy se to nějak udělá, vždy ty to nějak uděláš, ne? Co když máš dál rozvíjet odkaz svého manžela a pro tento účel vždy na toto budeš mít prostředky – aby si zaplatila nezbytné zaměstnance, všechny náklady atd., ale co když nedostaneš nic navíc? Když si představíš, že ležíš na smrtelné posteli a už odtud odcházíš, co by bylo pro tebe hodnotnější? – To, že si pokračovala v odkazu svého muže a že Tě to velmi naplňovalo a dávalo smysl, byť finančně sis nemohla vyskakovat anebo to, že si hromadila finance, statky ale neviděla smysl v tom, čemu většinou všichni věnujeme velkou dávku svého času (práci)?“
Domnívám se, že k tomu, abych někoho někam vedla, není třeba rozumět tomu obsahu toho, čemu se ten člověk, kterého vedu, věnuje. Je potřeba porozumět tomu člověku. A porozumět tomu člověku podle mě znamená jej přijímat – nerozrušovat se vnitřně nad jeho mínusy a jeho plusy nevychvalovat do nebes.
A čím méně odporu, tím více konstrukce v konání, tím skutečnější vývoj dané situace.
Přístup již bez odporu: „Ok, je tady tato povinnost, je potřeba udělat to či tamto. Ok. Jdu na to.“ A to celé bez „zbytečných“ myšlenek a plýtvání energie na to, jak je to na nic atd.
Přístup s odporem: „Cože? To je nespravedlivé takto zatěžovat. Jak se tomu můžu vyhnout? Jak to obejít? atd.“
Sebeúcta - ze všech stran se o tom píše, že je to důležité. I já tento pojem ve svých článcích často zmiňuji. Co to ale je?
Tak jak tento pojem chápu já, jedná se o stav, kdy cokoliv vně – jakákoliv příjemná či nepříjemná situace, přívětivý či nepřívětivý člověk, ti nezlepší ani nezhorší pocit ze sebe sama. Zkrátka se Ti nestáhne a ani neroztáhne ta trubka uvnitř tebe, jsi uvnitř bez hnutí, bez reakce. Což ovšem neznamená, že navenek se řádně nevymezíš. A přesně do míry, do jaké to dokážeš být takto vnitřně nehybný, přesně do té míry k sobě chováš skutečnou sebeúctu.
Nedávno jsem slyšela tuto větu: „Někdo tu rodinu řídit musí“ jako reakci na výzvu, že není třeba ty děti neustále na něco upozorňovat a neustále jim sdělovat, co mají a nemají dělat. Příklad: „Neběhej, budeš uřícený“. „Napij se, dlouho si nepil“. „Teď jdi na sluníčko, teď už jdi z něj pryč“ atd. Takže pokud jste ve fázi, kdy to již o sobě víte a už nemáte tedy potřebu to ospravedlňovat tím, že budete navenek či „jen“ uvnitř sebe ty, kteří tolik nekomandují, označovat za nezodpovědné, nesystematické atd., tak pro vás je text níže.
