A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Pro členy Klubu každou první středu v měsíci od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Následující bude 6.1.2021. To, o čem budu povídat, bude na vás. Obsah bude tvořen z vašich dotazů a mých odpovědí. Prosím členové Klubu pište na email své dotazy a já za sebe se rozpovídám k těm, ke kterým budu mít co říct. Děkuji a moc se těším. Peťa
Vše je již vytvořeno v éteru (pro oči neviditelném světě). My všichni si jen stahujeme z toho to, co odpovídá naší vibraci. Proto naše energie, kterou v sobě máme, je klíčová, proto je zásadní hlídat si naši frekvenci a udržovat ji vysokou. Tento zákon manifestace platil vždy. Rozdíl je v tom, že jsme vstoupili do doby, kdy už opravdu toto jediné rozhoduje o našem životě, už jen pomocí naší frekvence tvoříme.
Čím tedy vyšší vibrace v nás, tím více harmonie, pomoci a podpory v našem životě a opačně. Vše v nás skryté, potlačené nám snižuje vibraci. Klíčem je starat se o svoji energii, starat se o svůj vnitřní prostor, starat se o to, jak se uvnitř cítíme, vše v nás skryté vynášet na světlo. Ten, kdo nám pomůže zvýšit naše vibrace, ať už úsměvem, pomocí, laskavostí, nějakou jeho aktivitou či jen tím, že nám pomůže si něco o sobě uvědomit atd., nám dá to nejcennější – pomůže nám vytvořit si život, kde bude větší harmonie, více lásky, podpory a laskavosti. Podle toho, jakou máme energii v sobě, si totiž stahujeme z éteru tomu odpovídající, a tvoříme si tím svůj život.
Cílem však není být závislý na zvyšování své energie zvenčí, ale nalezení prostoru uvnitř sebe, kde si ji můžeme kdykoliv zvýšit nebo se navrátit do vyšších vibrací, když nám něco vibrace sníží.
Toto je v pozadí celé mé práce - klubové sekce, individuálek, ale i knížek, které jsem napsala, a článků, které píši a zpřístupňuji všem. Ať vás má práce povznáší, poskytuje pochopení, pohlazení, úlevu a dává pochopit různé souvislosti ve vašem životě.S láskou Peťa
Nedávno jsem psala článek s názvem „Když divokost a spontánnost jsou považovány za dětinskost“
Psala jsem tam o tom, že divokost, spontánnost, proměnlivost, cykličnost je projevem projevené ženy a že ty ženy, které nad těmito kvalitami ohrnují nos či je ponižují, jsou potlačené, neprojevené.
Zvedla se vlna mnohých reakcí.
Dnes se krátce rozepíši o nadvládě a bezmoci. Budu tedy psát o tom, když máme svoji moc (sílu) v nerovnováze. Budu o tom psát nejspíš i v dalších článcích, jelikož je to aktuálně velmi řešené téma na individuálkách, kdy lidé si dochází různými cestami k tomu, že za tím, co se jim v jejich životě nelíbí, je určité destruktivní nastavení a že ještě ve větší hloubce leží jádro pudla ve zneužívání své moci, což je hlubší rovina nějakého konkrétního destruktivního nastavení.
Přirozená autorita je v každém z nás. Co je totiž ta přirozená autorita? Je to úcta. Když se chováme v úctě, ostatní to cítí, byť si to třeba neuvědomují, a oplácí nám stejnou mincí. Nebo naše sebeúcta je natolik rozrušuje, že naše blízkost je jim natolik nepříjemná, že s námi omezí kontakt nebo se z našeho života oddálí. A to, co je jim nepříjemné, je jejich připomenutí si, že i oni mají navíc, i oni jsou jedineční a že to nedělají.
V tomto článku se podíváme na rovnováhu mezi dáváním a přijímáním trochu jinak.
Dnes s vámi budu sdílet krátké poselství. Přišlo nečekaně a s velkou úderností. Alespoň pro mě je velmi silné a mám ho zpřístupnit takto všem.
Nepotlačená (projevená) žena je divoká, spontánní, hravá, nespoutaná, intuitivní, proměnlivá, laskavá a přitom pevná. A to vše projevené v souladu s jejím temperamentem.
Avšak ať už je žena jakéhokoliv temperamentu, pokud je nepotlačená a tedy projevená, ve své síle, je vždy divoká, nepředvídatelná, spontánní, cyklická, proměnlivá a intuitivní.
To, o čem tu budu psát, vychází z mé vlastní zkušenosti. Alespoň na mě to takto funguje. Je to jednoduché, ale neříkám, že je to snadné :-)
„Vždyť je to jen placebo?“ Jsem slyšela jako takovou posměšnou reakci na homeopatika.
Já odpověděla: „Však ano“. Bylo očividné, jak má odpověď šokovala. Žádný argument proti, žádná obhajoba. Ale prostý souhlas.
Ale jak jsem ten souhlas, tu svoji odpověď myslela? O tom se rozepíši právě nyní.
Tímto článkem se podívám ještě do hlubší roviny našich destruktivních nastavení, než jsem kdy psala.
Potýkáte se s kritikou, posměšky či rýpavými poznámkami jiných o tom, jací jste jiní a tím pádem divní, neschopní, nepraktičtí, nereální, bez noh na zemi atd?
To, že to dotyční dělají, to je jejich příběh. Pokud vás to však nenechá klidným, je v tom i váš příběh.
