Jiný přístup

Měli jste jako děti rádi chleba ve vajíčku? Nebo máte jej stále rádi? :-) nebo vaše děti mají taky rády chleba ve vajíčku? Já mám chleba ve vajíčku ráda moc. Jako malí jsme tomuto jídlu říkali „Opečenky“ a vlastně ani nevím proč :-)

Chleba ve vajíčku je pro mě jedno z těch nostalgických jídel. Když ho připravuji a jím, vzpomínám si na babičku a na víkendová rána u ní. Vždy když jsme u ní o víkendu ráno vstávali, v troubě už voněla vánočka nebo mazanec. U nás se domácí vánočka nebo mazanec dělala každý víkend na snídani Vánoce NeVánoce :-) A nadto babička víkendové ráno trávila u plotny a dělala nám opečenky :-) Bylo nás 7 vnoučat :-) Nevím, kolik jsme každý těch opečenek snědl, ale řekla bych, že hodně, jelikož nám to moc chutnalo politý doslazovaným kečupem J Pamatuji si, jak jsme u plotny stáli frontu s talířky v ruce a jakmile nějaká opečenka byla usmažená, ihned putovala na talířek toho, který stál v řadě první. A tak pořád dokola. Pamatuji si, jak jsme s těmi talířky s opečenkami seděli na turka na koberci v obýváku, který babička měla a stále má opravdu veliký a jedli ty opečenky a dívali se u toho na ranní pohádky.

Úplně si pamatuji ten pocit, který jsem jako malá cítila – ta pohoda a to bezpečí, které vycházelo z otevřenosti, ke které babička svým přístupem k nám nevyřčeně vyzývala. A bylo to bez pachutě uměle vytvořené autority pouze z pozice prarodiče, který je starší a tudíž my jako děti ho musíme automaticky poslouchat i u blbostí. A my přitom poslouchali a i babičku pusinkovali a objímali a stále pusinkujeme a objímáme, když od ní odcházíme. Teda aspoň já a moji sourozenci.

Tak takto nějak to mám s opečenkami :-)

Ale co si budem, chleba z bílé pšeničné mouky vyhnaný často i kvasnicemi a smažený na rafinovaném oleji a potřený doslazovaným kečupem není pro tělo žádná hitparáda, teda aspoň pro to moje.

Samozřejmě, že občas udělám i ty klasické smažené na oleji, ale já už teď vím, že jdou udělat méně kyselinotvorně. Stačí jen jinak přemýšlet o surovinách a způsobu přípravy. Tato méně kyselinotvorná varianta, na kterou máte recept níže, mně chutná ještě víc než ty klasické opečenky. A navíc obsahuje díky přidaným surovinám i více bílkovin.

Zde je recept :-)

Italská kuchyně patří mezi mé velmi oblíbené. Ale já asi nemám neoblíbenou kuchyni :-) Myslím, že kuchyně všech národů je báječná už jen tím, že se v ní odráží příběh krajiny a toho, co ta příroda v těch končinách nabízí. Mám ale ráda národní kuchyně, kde se opravdu vaří, a ne jen rozmrazují polotovary. Já nepatřím mezi fandy fast foodu a různých obložených baget z bílé pšeničné mouky a droždí na oběd, což je rovněž tradicí v některých kulturách. Takže u mě s tou láskou ke všem "kuchyním" odsud podsud :-) Ale myslím si, že i národy, kde si spousta lidí zvykli obědvat či večeřet fast food nebo obložené bílé pečivo s hromadou jiných šmakulád, mají svoji kuchyni, a tyto fast foodové aktivity jsou spíše zlozvykem, který se stal normálností. Zpět k italské kuchyni :-) Než mi zjistili intoleranci lepku, občas jsem moc ráda zašla do pizzerky a dala si mojí oblíbenou pizzu s artyčokama. Miluju artyčoky na pizze :-) Jenže toto mi padlo po zjištění intolerance. Tím spíš, když ještě ke všemu mouka na pizzu je ještě více lepková. Ano, v některých pizzeriích už běžně nabízí možnost udělat bezlepkovou pizzu. Občas jsem jí měla. Ale jak víte, já se vyhýbám "moučným" směsím, které jsou složeny převážně z kukuřičného nebo dokonce bramborového škorbu a jiných dalších vysoce průmyslově upravených přísad. A bezlepkovou mouku volím mouku, která je složena pouze z rozemleté obiloviny, která je přirozeně bezlepková. V článku: "Moukami "bez lepku" myslím mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A proč? Je v článku" pak blíže toto celé vysvětluji. No a v těch pizzériích jsem nenatrefila, že by jí bez lepku dělali z čistě přirozeně bezlepkové obiloviny. Takže smůla :-) Anebo taky ne:-) Jelikož na pizzu fakt někdy mám chuť, musela jsem si pomoct sama :-) Dělám několik variant pizzy. V Klubu postupně všechny představím a třeba v mezidobí na další nové varianty i přijdu :-) V tomto receptu vám představuji tvarohovou, která je současně bez lepku. Výhodou této varianty je, že už samotné těsto obsahuje bíllkovinu. S těstem se krásně pracuje. Můžete z něj udělat jednu obří pizzu anebo mnoho malých mini pizz, což je rafinovaná věc zejména pro návštěvu :-) A ještě ke všemu je toto těsto na pizzu opravdu bleskově připraveno. Mně to trvá 5 minut. Rozprostření těsta na plech max 5 minut. Rajčatová omáčka s nakrájením ingredinecí dalších 5 minut.  Takže vaše příprava je otázkou 15 min, a to jsem byla ještě časově velmi velkorysá :-) No a peče se to taky jen chvilku. A při přípravě těsta ušpiníte jednu mísu a vařečku. Takže žádné výmluvy :-)

Před lety mi byla zjištěna intolerance lepku, mimo jiného. Z toho pramení i to, že u některých receptů máte v názvu napsáno, že jsou bez lepku.
V mých jídlech, ve kterých očividně mouka je, u kterých v názvu napíšu bez lepku, mám na mysli, že obsahují obilovinu přirozeně bezlepkovou. Jak už jsem psala výše, jako bezlepkové mouky používám pouze mouky z přirozeně bezlepkových obilovin. A v článku vysvětluji proč. Více v článku v Klubu