A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.
Petra Jelínková
Nejbližší živé vysilání (odpovědi na vaše dotazy) v Klubové sekci 26.10.2025 od 20:00 do cca 21:00. Toto živé vysílání probíhá pro členy Klubu zhruba 2X v měsíci (nejčastěji na začátku a uprostřed měsíce) na webu jinypristup.cz v sekci Klub. Více info »
A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci
Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.
U někoho strategie je plná manipulace a zatím i kdyby si to uvědomoval, je mu to jedno, jak nečestně se chová k jiným. U jiného už dochází k uvidění toho, co dělá, ale ještě si nemůže pomoct. Další už si takto nedovolí konat a tak raději nepoužívá strategii vůbec, protože strategie je pro něj špatná, jelikož ji plně slučuje s manipulací, což je rovněž ego, avšak v obráceném módu. A pak je stav, kdy dospějeme k tomu, že již víme, že strategie neznamená manipulace, jelikož je to jen nástroj, který může být využit čistě anebo manipulativně. Ke stavu v tom posledně zmíněném se nedostaneme jinak než přes přijetí všech předchozích stavů. Přijetí všech předchozích stavů však znamená, že přijmeme odpovědnost za vše, co jsme v těch předchozích stavech napáchali. To se projeví tak, že nám vnitřně nebudou vadit ti, jež se nachází v různých fázích vývoje v tomto tématu.
Slyšeli jste někdy o vnitřní komunikaci či vnitřní řeči?
Produkujeme ji všichni a to neustále. Vnitřní řeč není uvnitř nás vedena pomocí hlasu. Je to spíše jakási zjednodušená a zkratkovitá formulace myšlenek v pojmy. Vyjadřuje náš postoj, který zaujímáme k sobě v dané konkrétní situaci, k chování jiného či k situaci či okolnostem života. Je to tzv. řeč pro sebe, nikdo ji neslyší. A přesto je to podle mě právě ona, která může za vše vnější, co v životě máme či nemáme, jak to dané prožíváme – zda se nám odvíjí v životě konstruktivní či destruktivní děje. Abych byla přesná, není za to odpovědná daná vnitřní řeč, ale my sami. Jelikož my a jedině my, každý jeden z nás určuje, jaký obsah této vnitřní řeči uvnitř nás bude probíhat.
Vysvětlím.
Z jeho úst jsem slyšela, aniž bych mu cokoliv říkala, že díky tomu, co se stalo, vidí věci jinak, dává hodnotu jiným věcem a velmi mu to celé dalo. A to říkal i přesto, že v důsledku toho úrazu má celoživotní omezení. A to je ono. My jsme tu pro vnitřní vývoj, pro stále větší prohlubování sebe a vidění principů ve všem. Tělo tu máme jako nástroj k tomu, aby nám ten vnitřní vývoj pomohlo zprostředkovat. Vše v našem životě je darem.
Když vás v nějaké situaci strhnou emoce (mluvím o stavu uvnitř, nemusí se to nutně projevovat ven), nebo prostě máte pocit, že jedete starého autopilota a neumíte naskočit zpátky na to „jiné“, pamatujte si jediné slovo: vděčnost. Tento prožitek způsobí změnu směru v ději – vaše jiné myšlenky a následné prožívání toho konkrétního, změnu vašeho přístupu k tomu a to ve směru větší konstruktivnosti.
Povím vám jeden svůj příběh. Celý život mě provázel velký strach, že nějakým svým nedopatřením, nějakou svoji chybou někomu blízkému ublížím. A jelikož to byl můj strach, který se mi vyjevil v tomto životě, tak byl i v tomto životě na pořadu k aspoň částečnému zpracování. A já právě díky těmto situacím a díky tomu, že jsem měla sílu v nich to pustit, jsem zažila, jak se okamžitě věci konstruktivně skládají (třeba i našim následným konáním), když do toho konečně nezasahujeme prožitkem – když jsme uvnitř při průchodu tou nepříjemnou situací nehybní. A k tomu vedu i lidi na Individuálkách a „Trénincích“mysli".
