Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj osobní život. Měla několikaletý vztah s mužem, který byl zadaný. Ona po celou dobu doufala, že to, že je na druhé koleji, je jen dočasné. Mezitím se on oženil a ona po různých peripetiích učinila ten krok a rozešla se s ním.

Nicméně nikoliv vyřešila vazbu mezi nimi. A právě na individuálce si chtěla poskytnout hlubší informace ohledně toho vztahu, chtěla víc pochopit, proč jí to přišlo do života a chtěla změnit nějaké své nastavení, v důsledku kterého tu situaci v životě má.

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.