V záznamu tohoto živého vysílání naleznete mé povídání k těmto otázkám: 1) Když žena je tou, od které se podoba a posun vztahu odvíjí, zajímá mne, jak to vidíte na straně mužů - připadá mi, že kdyby byli odkázáni pouze na to, jak moc to má jejich partnerka v sobě porovnané, tak by vlastně de facto ti muži byli "obětí žen" - byli by sami ve svém vývoji odkázáni na ženy, závislí na tom, do jaké míry si to srovná jejich partnerka. Předpokládám, že mi nejspíš něco v článcích uniklo.:-) Proto se ptám. Co může muž sám o sobě udělat, aby se ve svém vývoji mohl posunout? 2) Jedna z věcí, která mě nyní trápí je, že najednou nemám potřebu s partnerem řešit věci. Dříve jsem chtěla vše vyřešit ideálně hned a nyní vnímám, že nechci, nechci jít do hádek, nechci se bavit, otravuje mě to, jsem ráda, že se nevidíme. Najednou mám pocit, že se na něj dívám cizíma očima. Vůbec to nechápu a trápí mě to. Je to přechodné? Mám mu to řict?