V nepříjemných situacích máme dvě různé krajní volby. Při reakci na tu vyvstalou situaci můžeme vycházet ze strachu. Tato volba se projevuje tak, že kolem sebe kopeme, házíme vinu na jiné, v komunikaci jsme bojovní, vyčítaví, trpíme sebelítostí atd. Chytneme se tak na lep a v ten moment nakrmíme svého naschválníčka uvnitř nás, který ke své existenci potřebuje potravu. A tu mu dodáváme pokaždé, když se chytneme na pozlátko úlevy, byť krátkodobé a zareagujeme ze strachu – obviňujeme sebe, jiné, atd.
Můžeme však zareagovat jinak. My máme tu moc! Nemusíme skočit na lep, nemusíme chytnout po té krátkodobé úlevě. Namísto toho si můžeme v té situaci uvědomit, že všechno je v pořádku a že vše má svůj smysl. Když si toto v té situaci začneme uvědomovat, tak současně ve svém těle začneme pociťovat klid a mír, boje ustanou. Nebo alespoň trochu se ten vnitřní boj zmírní a emoce nás tak méně ovládají. A toto je pak chvíle, kdy vidíme tu škvíru, kudy jít dál. Nevidíme nakonec cesty. Vidíme na ten nejbližší krok, který nevychází z odporu, z agrese, ale vychází ze srdce. Může se zdát, že ten nejbližší krok tu situaci neřeší. Avšak jen zdánlivě ji neřeší. Ve skutečnosti tímto krokem, který nevychází z odporu, si otevíráme možnosti – dovolujeme vstoupit synchronicitám, které nás zavedou k druhému kroku a tak pořád dokola, dokud se s údivem neohlédneme, abychom zjistili, že ta situace je vlastně vyřešená.
S láskou Peťa
