Nedávno jsem měla individuálku s jednou ženou. Ta si chtěla poskytnout informace ohledně partnerského vztahu. V tomto novém vztahu se jí začínají opakovat stejné prvky, které byly ve všech předešlých. Konkrétně její snaha partnera tlačit k tomu, aby on jí plnil to, co žádá, aby on ji udělal šťastnou, její tendence počítat kolik majetku má on a kolik ona, tendence počítat, kolik přispěl on a kolik ona, tendence držet dál od partnera to, co je její, zkrátka tendence nepustit ho k sobě za své hradby.

Chci se s vámi podělit o jedno poznání, které již delší čas zkouším na sobě. Přesněji, které již delší čas jsem životem tlačena aplikovat. A ještě dnes mě to stojí velkou námahu, nemluvě o tom, jak jsem si v tom aplikování toho bránila dříve. A stojí mě to mnohdy velké úsilí to použít, a to i přesto, že stále intenzivněji a hlouběji uvnitř sebe vím, že to jediné pomůže.

Na tomto jsem si ostatně i opakovaně prožila, jak hluboce je v nás zakořeněno, že něco je či funguje nějak. A jak právě toto zakořenění nám brání uvidět a začít žít to, co je možná blíže skutečnosti.