Podělím se s vámi o jedno poznání, které mi došlo pod vlivem mnoha nepříjemných situací. A i přes to je mnohdy pro mě těžké ukočírovat své ego a ve svém životě to aplikovat.

V těch situacích se opakovalo následující. Čas od času během existence dané nepříjemné vazby s dotyčným jsem se já nebo dotyčný snažili ve vztahu k tomu druhému udělat nějaký vstřícný krok. Avšak já či ten druhý jsme vstřícnost toho druhého z nás vzali a hodili do koše a ještě pěkně před očima toho darujícího se tomu počinu vysmáli (obrazně).

Od prvního nádechu tady na Zemi v tomto či jiném životě jsme si tvořili vše, co jsme pak následně v životě měli. Přesněji, netvořili jsme si něco konkrétního, ale náš náboj, to, co jsme vyzařovali, se odrážel v něčem vně, co mělo stejnou vibraci. Podstata tvoření tedy nespočívá v tom, že si tvoříme něco konkrétního, ale v tom, že se nám v životě zhmotňuje v nějaké podobě to, co odpovídá rovině naší vibrace.