Chtěla bych popsat pár rádoby obyčejných situací ze života a na nich ukázat jak to, co kritizujeme u druhých (kde povyšujeme či ponižujeme), tím se vzápětí, a v této době velice brzy, stáváme sami. A čím vědomější jsme, tím dříve si všimneme té souvislosti - toho, že jsme udělali nebo děláme něco, co jsme sami u jiného kritizovali. A toto uvědomění mění naše nastavení v tomto, aniž bychom si toho možná povšimli, a my se stáváme v tom tématu soucitnější a chápavější.

Když se setkáte, pocítíte něco jako „návrat domů“. V průběhu setkání vašim tělem prochází velice hustá nepopsatelně krásná energie. Pohled do očí vás krásně bolí a jako magnet vcucne do jakéhosi neomezeného prostoru, ze kterého najednou vidíte všechny zkoušky, radost a žal toho druhého. Současně si uvědomujete, že to všechno znáte, že jsou to i vaše radosti a vaše bolesti. Po celou dobu setkání cítíte maximální (to je slabé slovo) důvěru a oddanost, vedle které, to, co jste nazývali dříve oddaností, najednou zjišťujete, že byla jen závislost.