Nedávno jsem měla na individuálce jednu ženu. Ta řešila svůj věk a v té souvislosti to, že dosud nemá děti, které by tolik chtěla. K tomuto tématu si chtěla poskytnout bližší informace.

Po ukotvení a navození pocitu bezpečí k ní v rámci vizualizace přišel jeden z průvodců. Zeptala se, zda by ji mohl pomoci pochopit, proč se jí to tak děje a zda by jí mohl pomoci něco uvnitř sebe změnit. Průvodce pokývl a v ten okamžik viděla sebe jako malou holčičku z tohoto života. Stačil krátký obraz z jejího dětství a ona se rozplakala a v slzách pověděla, že to chápe.

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.