Před pár dny jsem měla přes telefon rozhovor s jednou mi blízkou osobou. Po telefonátu jsem nemohla ten rozhovor pustit z hlavy. Pořád dokola jsem si připomínala, jak mě při tom rozhovoru ta osoba chytala za slovo, jak mě zase jako vždy stavěla do toho černějšího světla.

Milovaní lidé,

další krásný rok je téměř za námi. Pro mě byl velmi náročný, avšak právě tím i velmi štědrý. Vše má rub i líc :-)

Situace, které jsem prožívala, a které mě velmi rozrušovaly, se oproti dřívějším letům netýkaly základních životních podmínek jako osobní a rodinný život, pracovní směřování. Naopak, tam jsem nacházela podporu a zázemí. Jednalo se o jednorázové situace (zdánlivě nikam nezapadající, zdánlivě nahodilé a nesouvisející). Ty všechny mě však umožnily setkat se se svými velmi hlubokými zraněními, na které uzrál čas k uzdravení.