Podělím se s vámi o jedno poznání, které mi došlo pod vlivem mnoha nepříjemných situací. A i přes to je mnohdy pro mě těžké ukočírovat své ego a ve svém životě to aplikovat.

V těch situacích se opakovalo následující. Čas od času během existence dané nepříjemné vazby s dotyčným jsem se já nebo dotyčný snažili ve vztahu k tomu druhému udělat nějaký vstřícný krok. Avšak já či ten druhý jsme vstřícnost toho druhého z nás vzali a hodili do koše a ještě pěkně před očima toho darujícího se tomu počinu vysmáli (obrazně).

Nedávno jsem zaslechla poznámku jedné ženy o jednom páru. Daná žena pohoršeně komentovala jeden rodičovský pár, který podle jejich slov upřednostňuje své zájmy před zájmy svých dětí. Konkrétně, že dle jejího mínění nevynechají žádnou oslavu, žena si v ročním věku dítěte dá alkohol a tak mu v ten den dá raději mléko z prášku, atd.

Na tomto případě vám chci ukázat, jak vše, co odsuzujeme, jsme my sami nebo je to někdo, s kým se ztotožňujeme, a tedy opět my sami.