Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Živé vysílání

Živé vysílání pro členy Klubové sekce se bude konat 6.5.2024 (pondělí). Pro členy Klubu alespoň 1X v měsíci (nejčastěji každý první týden v měsíci) od 20:00 do cca 21:00 živé vysílání na webu jinypristup.cz v sekci Klub.  Více info »

  • Mysl, emoce a tělo (hmota) jsou našimi nástroji pro tvoření v našem životě. A jdou přesně v tomto pořadí. Začíná to v mysli.
  • Když jsou našimi nástroji, tak ani jedno z toho nejsme my. Jenže jakmile se při určité myšlence či emoci uvnitř sebe stáhneme, pak jsme se s nimi ztotožnili = vnitřně na ně reagovali. A tím si prožili odpor, který někdy někde jako zhmotněný odžijeme v životě.
  • To, zda uvnitř reagujeme či nereagujeme na myšlenky a emoce(zda jim bráníme v průchodu – jsme v odporu či nikoliv) určuje, čím budeme procházet v životě – zda jsme si tím vytvořili budoucí podporující děje či nikoliv.
  • A když už procházíme něčím nepříjemným, nic se neděje. I když jsme si to někdy dříve vytvořili naší vnitřní reakcí na tehdy probíhající myšlenky a emoce, pořád máme tu stejnou moc, a sice změnit pohled na to = vůbec vnitřně nereagovat na myšlenky a emoce a ani na tu situaci. A děj se okamžitě mění. A nejen to, konečně se vám to již nebude opakovat. Anebo pokud jste vnitřně ještě reagovali ale už méně, zopakuje se to ještě, ale už vůbec ne v takové intenzitě.

A přesně právě k tomuto – dostat se do stavu bez odporu, nereagovat uvnitř sebe na probíhající myšlenky a emoce vás vedu na Tréninku mysli, kde to trénujeme na vámi již odžitých situacích a vy ihned vidíte, že děj dané situace od toho bodu probíhá zcela jinak a vy tu situaci prožíváte zcela jinak. A věnujeme se tomu okrajově i na Individuálkách a hojně o tom píšu a mluvím v Klubové sekci

Vše, co předávám v článcích, v Klubu, na Individuálkách, na Trénincích mysli, v knihách atd. vychází z mé vlastní osobní zkušenosti. Ke všemu předávanému jsem si došla vlivem situací a okolností, kterým jsem dosud byla vystavena. V článcích napříč těmi lety (zveřejňuji od roku 2014) a ve vývoji služeb na webu můžete vidět můj vývoj – jak se prohlubovala postupně získávaná poznání.


Rukolový tvaroh

Máte celou vaničku rukoly a je vám jasné, že ji nestihnete sníst k různým jídlům, než zvadne nebo shnije. Znáte to? Já občas jo. Mám velké oči, když tu rukolu koupím. Ta vanička vypadá jako malá, že je tam toho trochu. Ale pak často zjišťuji, že ta vanička je pomalu bezedná. Anebo zjistím, že pod svrchní vrstvou svěže vypadající rukoly, se skrývá trochu jiná jakost. Asi taky znáte. Vidina toho, že když to nespotřebuji co nejdřív, tak to vyhodím, byla impulzem této pomazánky. A je výborná. A navíc díky rukole a dalším ingrediencím je pro mé tělo spíše zásadotvorná a když ji doplníte další zeleninou jako přikusovadlem, tak se zásadotvornost ještě zvýší. Výborná je na opečeném celožitném kváskovém chlebu, třeba jak je na tom obrázku :-)

Koprová polévka zcela jinak :-)

My lidé buď ty sladkokyselé polévky a omáčky milujeme anebo je nemusíme. Já je miluju:-) Konkrétně koprovou polívku mám spojenou s mým taťkou, který ji uměl vždy úžasně dochutit - mimochodem to mám po něm :-) U taťky v rodině se ta sladkokyselá jídla běně vařila a uměli to mít úžasně vyladěný. Je to neskutečná dobrota. Ale co si budem povídat, kvasný lihový ocet a cukr běžně používaný na dochucení a hladká pšeničná mouka používaná na zahuštění není žádná hitparáda pro tělo, aspoň ne pro to mé. Ocet kvasný lihový dokáže rozežrat špínu na kachličkách, umyvadle či vaně. Co myslíte, že dělá v našem trávicím ústrojí? Nemluvě o tom, že je aspoň pro mé tělo silně kyselinotvorný. A bílý či třtinový cukr je silně průmyslově upravená potravina a tudíž silně kyselinotvorná. A co se týče mouky, na ní není nic špatného, ale je velký rozdíl mezi bílou pšeničnou (hladkou, polohrubou a hrubou) moukou a mezi celozrnnou pšeničnou, celozrnnou špaldovou či celozrnnou žitnou. To nemám z žádných studií, to já vidím okamžitě na mém těle, co to s ním udělá, když nějaký čas jím běžně bílou pšeničnou mouku (tedy většinu pečiva, které si člověk může koupit, byť je kváskové) atd. Celkově jsou ta úžasná sladkokyselá jídla kyselinotvorná, což je škoda, ale nemusí to tak být :-) Stačí jen trochu jinak smýšlet o ingrediencích, které nám příroda nabízí a vycházet z nich :-) Více v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji).
Zde je recept :-)

Raw čoko-ořech kuličky ke kafi :-)

Toto, co vidíte na obrázku - kafe a malá kulička k němu je můj častý předsnídaňový rituálek :-) No jo, vím, že se říká, že kafe po ránu před snídaní není dobrý nápad pro tělo, jen to zatím neumím jinak :-) Teda pokud se nepočítá jako jídlo teplá voda s vymačkanou citrónovou šťávou nebo mladý ječmen, který si před tím kafem dám. Když se ale probudím hladová, s pocitem prázdného žaludku, tak tento můj rituálek opravdu posouvám až po nějaké úžasné snídani. Ta jedna kulička je často jediným sladkým, které za den sním. Já totiž nepotřebuji sladké, ale potřebuji něco malého sladkého ke kafi :-) Sladké bez kafe téměř nejím. Takže když ráno kafe, hledám k tomu něco malého sladkého, čím bych tu příjemně hořkou chuť kafe vyladila. Potřebuji jen něco malinkého, co by na jazyku způsobilo sladkou chuť a doplnilo zlehka tu hořkost kávy. Ne nic velkého. Jen něco, co by párkrát, jen co vypiji to kafe, osladilo pusu. A to ta kulička bohatě splní. Nevím jak vás, ale takovéto, kdy je přede mě postaven flák nějakého dortu a k tomu pidi kafe, mě dvakrát neláká. A víte, co je na těch raw kuličkách v jakýchkoliv variantách nejlepší? Obsahují pro mé tělo předně zásadotvorné suroviny. Mé tělo tak tolik nezatíží, jelikož nepřispívají tolik k překyselení mého organismu. A naopak dodají tělu mnoho cenných látek.

Thajská kuřecí polévka

Já jsem polívková. Trochu se i podezírám, že podzim a zimu mám ráda právě proto, že je to pro mě polívkový čas :-) A tato polívka je jedna z těch, na kterou dostanu chuť, když venku mrholí a je taková ta vlezlá zima a ještě víc, když z takového nečasu přijdu domů :-) A je to rychlovka. Takže je to taková ta spontánní polívka, když potřebujete nutně zahřát a i se u toho najíst a ještě ke všemu hned :-) A co je ještě fajn, můžete ji uvařit z různé zeleniny a spotřebujete tak do ní různé zbytky zeleniny a pokaždé chutná jinak :-) A až na nějaké ingredience, obsahuje pro mé tělo předně zásadotvorné suroviny. Receptů na tuto polívku je mraky, tady je ten, který dělám asi nejčastěji :-)

"Bramborový" salát bez brambor :-)

Ach, bramborový salát...:-) Pro někoho jeden ze symbolů Vánoc. Pro mě nejen Vánoc, jelikož ho dělám přes rok docela často. Někdo se do něj přes rok nepouští, jelikož má pocit, že je to náročné na čas a celkově a hlavně nezdravé. Já na tom nic nezdravého nevidím, pokud to nejíte každý den a máte k tomu kopu jiné zeleniny nebo jiné jídlo více zásadotvorně odlehčíte. A už vůbec není nezdravý, pokud si trochu pohrajete s ingrediencemi, nebo se způsobem přípravy a konzumování, třeba jak to dělám já :-) Naopak, "bramborový" salát může obsahovat spoustu zásadotvorných surovin :-) A je to rychlovka :-) Ano, jasně, dávám si i klasický bramborový salát a nejen na Vánoce :-) Ale vím, že to jde i bez brambor :-) Já obecně si myslím, že nezdravé jídlo neexistuje. Jen jde o četnost, množství a o to, jaké další potraviny během dne sníme. Bramborový salát mám moc ráda. Ale nečekejte ode mě, že si ho dám v restauraci anebo u někoho na návštěvě :-) Já mám takový nešvar :-) - jakékoliv jídlo, které je mazlavého typu, z mnoha ingrediencí, zkrátka takové ty bramborové saláty, pomazánky atd., jím moc ráda, ale jen když si je udělám sama. No jo no...to jsem já :-) Někdo si může říct, co je na bramborách špatného, když je nedám do bramborového salátu. Na bramborách není pro mé tělo špatného nic, pokud to s nimi nepřeháním a jím jen ty, které nezačínají klíčit. A úplně nejlepší jsou ranné brambory, které si vlastnoručně vypěstujete a vykopete na zahrádce krátce před tím, co z nich uděláte báječné jídlo. Ale jasně, ne každý má tuto možnost nebo to chce dělat, zatím ...:-) Brambory miluju snad na všechny způsoby. Jednou za čas si dám čistokrevné bramborové jídlo. Ale na svém těle poznám, že jíst brambory běžně jako přílohu nebo jako hlavní jídlo mi nedělá dobře. Více o tom píši v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). Brambory používám spíše jako jednu z mnoha dalších ingrediencí v jídle. A tam, kde to jde, brambory vynechám a nahradím jinou ingrediencí a brambory si nechám na jídlo, kde skutečně nahradit nejdou a tam si je moc ráda vychutnám, například moje oblíbené plněné bramborové knedlíky se zelím :-) A ano, bramborový salát je bramborový salát, ale tady je jedna verze, ve které brambory nejsou a i tak si na něm pochutnám podobně jako na bramborovém salátu :-)

Řeřichové klíčení

Určitě spousta z vás klíčí - teda nechává klíčit :-) a není to tedy pro vás žádná novinka. Ale přece jen tady klíčení v tomto příspěvku trochu představím pro toho, kdo běžně neklíčí - tedy nenechává klíčit :-) Já si bez klíčení neumím představit jaro a už vůbec ne podzim a zimu. Teda zvládla bych to, když bych klíčení provozovat nemohla, ale víte, jak to myslím :-) Klíčením získávám pro mé tělo cenné látky, živé enzymy, které se v podobě výhonků či jiné jedlé zeleně na podzim pod rozkládajícím listím či v zimě pod sněhem hledají těžko, abych si je utrhla a strčila do pusy. A přesto i v těchto ročních obdobích tělo tyto látky potřebuje. A o to více ženské tělo, pokud uvnitř sebe tvoří tělíčko pro další duši. A právě proto se na zimu dělávalo a stále dělá (teda aspoň u mě) kysané zelí, kdy procesem fermentace (mléčným kvašením) se získávají cenné látky, které pomáhají přečkat čas, kdy v přírodě nic zeleného neroste. No a klíčení je dalším z takových přečkávacích pomocníků :-) Dnes mnozí lidé, kteří o potřebě listové zeleniny pro tělo již vědí, brzké jaro, podzim či zimu přečkávají na listové zelenině dovezené odněkud z tramtárie. Není na tom nic špatně. Já si taky občas koupím na podzim a v zimě rukolu, polníček atd. na zpestření. Ale když se na to podívám selským rozumem (= srdcem), je aspoň mně jasné, že listová zelenina dovezená z tisíce kilometrů vzdáleného místa a vakuově balená, aby vydržela ten transport, je pro mé tělo zcela něco jiného než právě utržený lístek salátu, právě utržená nať petrželky nebo právě k životu probuzená semínka, která začínají klíčit a vystrkovat svoje zelené růžky anebo našima rukama stlačené zelí, které si po namáhavé práci bakterií mléčného kvašení nabereme ze soudku a dáme na talíř a s chutí sníme. Tak a teď konečně k tomu klíčení:-)

Zahřívací podzimní kořeny

Tak tato upravená zelenina mě jako příloha provází celý podzim a zimu. Je to výrazná a přitom velmi příjemná zahřívací chuť, která na mě působí tak, jako bych si na zahřátí dala něco horkého anebo výrazně pálivého (pro mě např. panák slivovice mého taťky vypálené s láskou našim kamarádem) a v okamžiku mám uvnitř teplo. A navíc je to způsob, jak sníst větší množství těch druhů zeleniny, kolem kterých někteří chodí obloukem. Ale je to velká škoda, protože právě tyto druhy zeleniny jsou aspoň pro mé tělo vysoce zásadotvorné a velmi důležité na podzim a v zimě. Vy, co jste četli e-book: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), víte, že já na základě své vlastní zkušenosti s mým tělem jsem se přesvědčila, že aspoň mé tělo vykazuje, že na zásadotvornosti a kyselinotvornosti potravin v těle něco bude. Na tuto zeleninovou přílohu díky použitým ingrediencím a zahřívacímu efektu většinou v létě chuť nedostanu, ale jak už jsem řekla, na podzim a v zimě je to top. Tuto přílohu jím nejčastěji na snídani k takovým těm hutným luštěninovým pomazánkám jako např. humus. Moc k těmto pomazánkám pasuje, jelikož svojí pikantní zemitostí krásně osvěžuje jejich hutnost. A navíc při probuzení do chladného rána s dekou na sobě je tato zelenina často tím, na co dostanu chuť. Nebo tuto zeleninu dělám i jako zeleninovou přílohu na oběd např. k podzimnímu rizotu, k podzimním těstovinám, k thajským jídlům nebo prostě k čemukoliv, kam ji zrovna chci :-) Na této zelenině je nejlepší nejen to, jak chutná, ale i to, že je vysoce zásadotvorná. Touto zeleninovou přílohou si tak výrazně zvyšuji zásadotvorný poměr potravin, které v daném dni sním. Je třeba ji ale sníst ještě teplou, jak o tom podrobně píšu v e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji). A kromě těchto všech superlativ je to levné a bleskově připravené :-)

Paštika na imunitu :-)

No jasně že si občas udělám a s chutí dám domácí játrovou nebo masovou paštiku :-) Někdy dám i recept sem do Klubu. Když se to neděje denně a dám si ji na domácím kváskovém celožitném chlebu a proložím to kupou zeleniny, mé tělo dostane cenné látky, které v těchto surovinách, např. játrech jsou, a zelenina trochu vyrovná zásadotvornost. Ale teď vám představím jinou verzi paštiky. Je to v podstatě pomazánka, která v konzistenci, barvě a lehce i v chuti paštiku připomíná. Obsahuje i většinu stejných chutí a vůní. A rozhodně patří mezi hutnější pomazánky, ke kterým se krásně hodí vychlazené pivo :-), ale i cibule, bílá či černá ředkev jako podzimní zeleninové přikusovadlo. Zkrátka je to taková aspoň pro mé tělo podzimní či zimní hutnější pomazánka,  na kterou mám právě v tato roční období chuť. Verzí této paštiky, která maso ani játra neviděla ani z rychlíku, je mnoho. Postupně tu představím další, které si připravuji. Tato je podle mě výborná na imunitu :-) Jo a s tím točeným vychlazeným pivem, to byl částečně vtip. Ne že bych pivo nepila, občas si dám, zejména v horkém létě, ale vy, co jste četli e-book: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji), víte, že studené nápoje ani v létě nepiji, vyjma toho piva nebo skleničky bílého vína občas :-). A už vůbec studené nápoje nepiji po jídle. Ve zmíněném e-booku blíže vysvětluji proč.

Podzimní dýňová

Dýni jako surovinu jsme u nás doma nepoužívali. V dětství a dospívání jsem ji téměř neznala. Až když jsem se více začala zajímat o to, co jím, ne ve smyslu hlídání váhy, ale ve smyslu toho, zda to dané jídlo mému tělu udělá dobře, na mě vykoukla :-) A teď jsme velké kámošky. Provází mě v kuchyni od září do února. Je pro mě nepostradatelnou surovinou tam, kde by ji jiní nehledali. Jak sami uvidíte v dalších receptech, dýni zakombonovávám do mnoha dalších podzimních a zimních jídel. Kde to jde a nezmění to příliš chuť jídla, nahrazuji jí zcela či zčásti i některé suroviny, které jsou pro mé tělo více zátěžové. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, to blíže vysvětluji a rozebírám, proč to dělám. Z dýně k vaření využívám úplně všechno, včetně dužniny se semínky a tvrdé slupky. V e-booku: "Co mi dosud řeklo moje tělo", který bude zanedlouho v prodeji, pak blíže vysvětluji, k čemu tyto části dýně dále používám a proč to dělám. Některé recepty z těchto částí dýně budu uvádět i zde v tomto Klubu. V tomto receptu vám ji představím ve verzi, kterou zná asi snad každý, a to ve formě dýňové polévky. Tu vařím na mnoho způsobů, ale vybrala jsem tento, jelikož je tam zakomponovaná úžasná další surovina, která mému tělu prospívá a navíc dýni tak moc sluší a ne každého napadne ji do dýňové polévky použít. Je to jedna z polévek, která doslova pohladí mé bříško zevnitř :-) Dýňovou polévku si připravuji jen na podzim a v zimě. Jelikož na jaře nebo v začátku léta u nás ještě rozhodně není zralá a já respektuji přírodu, která ví, co dělá a proč nám některé suroviny prostě v určitém období nedá. Stejně tak ne nadarmo určitá surovina vydrží ve spíži přes zimu a jiná ne. Když v místě na Zemi, kde žiji, není ještě dýní čas, netlačím řeku proti proudu a pracuji s tím, co mám k dispozici. Což mě velmi připomíná to, co učím na Tréninku mysli nebo na těch Individuálkách :-)

Neobyčejná kaše ze zeleného hrachu

Hrachovou kaši jsme měli u nás doma velice často. Vařila se klidně i o víkendu a klidně i v neděli na oběd. Bylo to jedno z těch jídel, které se vařilo, když bylo potřeba uvařit téměř z ničeho hodně jídla, které zasytí. Vařila se nejčastěji ve všední den k večeři nebo na druhý den k obědu, abychom měli něco teplého, když přijdem ze školy. Vařila se u nás hlavně na podzim a v zimě jako obměna polévek, které jsme běžně měli na oběd nebo na večeři ve školní dny. Bylo to i jedno z prvních jídel, které jsem já, sestra nebo brácha běžně vařili jako malí školáci, než mamka s taťkou přišli z práce. Mamka k tomu občas na přilepšenou někdy opekla párek na pánvi, ale já ji měla nejradši bez něj, ale za to s hromadou opečené cibulky a s křupavým chlebem. Když jsme byli hodně malí, párek nám krájela "na ježka", který se krásně na pánvi rozevřel. A hned jsme jako malé děti měly větší hlad :-) Je to pro mě jedno z jídel, které ve mně vyvolává příjemnou nostalgii na moje dětství a dospívání, na problémy, které se v rodině řešily a ze kterých jsme se vždycky společně vyhrabali, a na lásku a teplo mých rodičů. Je to pro mě jedno z jídel, které ve mně vyvolává příjemnou nostalgii na moje dětství a dospívání, na problémy, které se v rodině řešily a ze kterých jsme se vždycky společně vyhrabali, a na lásku a teplo mých rodičů. Je to pro mě jedno z jídel, které mi připomíná, co je v životě skutečně důležité - že člověk může být chudým, ale přitom mít všechno. Tak jako u nás doma - jako děti jsme spoustu věcí neměly, co bylo samozřejmostí pro některé jiné děti, nejely jsme na školní lyžařský kurz, na dovolené k moři nebo na hory. Prostě na to nebylo. Od patnácti jsme trávili celé dva měsíce prázdnin na 12-ti hodinových směnách na brigádě, stejně jako všechny jiné prázdniny a svátky a i některé víkendy, abychom si vydělali na kapesné, na kredit do telefonu na vícedenní školní výlet, na nějaký kus oblečení atd. Ale přitom jsme měli všechno. Moje maminka ji umí skvělou, výborně dochucenou, že bohatě stačila osmažená cibulka a křupavej chleba a byla to neskutečná dobrota, která krásně zahřála břicho. Stále ji mám moc ráda a jím často, jen někdy místo žlutého hrachu sáhnu po zeleném a občas vytuním jinými ingrediencemi. Tady je jedna z běžnějších verzí :-)

Přihlásit se k odběru RSS kanál