Mám sen, že každý z nás
bude dělat to, v čem co nejvíce projeví sebe

A bude tak naplněný, překročí svůj stín a pochopí, že celou tu dobu nehledal nic víc či míň než odvahu přijmout, že je součástí něčeho většího, než je on sám.

Petra Jelínková

Jmenuji se Petra Jelínková a vším, co dělám, chci vyprovokovat lidi, aby byli lepšími, aby převzali odpovědnost sami za sebe, vrátili se k sobě a začali dělat věci, které jsou jejich, nebo alespoň způsobem, který je jejich, a dokázali tak velké věci.

Moji podstatu nenajdete v profesním životopise, skrývá se „mezi řádky“ a můžete ji vyčíst z činností, které vykonávám, ze způsobu, jak je vykonávám, a z toho, co říkám a píši.

Ve svém každodenním životě neustále prožívám, že odpovědi na všechny mé otázky, objasnění všeho, co se mi děje, mám uvnitř sebe. A všechny rady od blízkých, přátel, „nepřátel“, články, knihy, náhodně vyslechnuté rozhovory, atd. jsou „jen“ zprostředkovatelé mé vlastní moudrosti. A pokud já mám uvnitř sebe všechnu moudrost, všechny odpovědi, pak i vy!

A čím jsme sobě blíže, tím více těchto svých vlastních informací a podpory jsme schopni zachytit z vnějšku. Navíc, postupně jsme čím dál více schopni toho svého vnitřního rádce, ochraňovatele a přítele vnímat i bez všech těch vnějších pomocníků.

Toto je důvodem:

  • Proč o vás nepochybuji a vím, že vše, co potřebujete vědět, máte uvnitř sebe a je vašim právem a naprostou přirozeností z té vaší moudrosti čerpat a využívat ji ve svém životě pro prospěch svůj a všech. Důsledkem toho je, že na individuálních setkáních vás v tom podporuji a vy si prožíváte, že ne já ale vy jste si sami zodpověděli vaše otázky, zase o něco více přijali vaše stíny, a dodali si potřebnou podporu. A hlavně tím máte prožito, že vy sami, a ne nikdo jiný za vás, což vám trvale zvýší sebeúctu a pocit bezpečí a ukotvení ve vašem životě. A vaše schopnost čerpat ze své vlastní moudrosti se tím zase o něco více zesílí.
  • Proč pořádám přednášky, semináře a workshopy, kde vám mé aktuální pravdy a pochopené souvislosti zprostředkovávají vaši vlastní moudrost a otevírají vás vašim vlastním pravdám, které jste v dané chvíli připraveni vědět.
  • Proč píši články a knihy o mé cestě za svobodou, které vás dojmou, naštvou, zklidní či jinak se vás dotknou, a tím vám jen připomenou to vaše jedinečné (světlé či stinné) o vás, co sami velmi dobře uvnitř sebe víte.


Jak najít tu svoji činnost

Když jsem se před lety vrátila k psaní a začala jen tak sama pro sebe psát různé úvahy, které mi neskutečně pomohly a stále pomáhají utříbit si poznání, ke kterému postupně přicházím, vůbec by mě nenapadlo, že za nějaký čas budu tyto články šířit.

Když jsem tyto články začala šířit, učinila jsem tak na základě velmi silného vnitřního impulzu bez domýšlení, zda a pokud tak kolika lidem se ty články budou líbit. A byla jsem překvapena, kolik z vás to oslovilo. Když jsem články začala šířit, netušila jsem, že od mnohých z vás se mi dostane takové podpory projevené různými způsoby.

Kde je ta svoboda, když jiní mohou měnit naše životy?

Naše životy ovlivňuje nejen naše myšlení, prožívání a rozhodování, ale i myšlení, prožívání a jednání našeho okolí, zejména našich blízkých. Kde je pak ta svoboda, když jiní mohou měnit naše životy?

Když to zjednoduším, jiní lidé mohou naše životy měnit navenek tím, že rozhodnutí o jejich životě se dotkne našeho života, avšak nemohou za nás rozhodnout, jak se k daným změněným životním podmínkám postavíme. Tuto moc máme jen my. Ano, můžeme být různě sváděni k tomu utápět se v sebelítosti, zlobě, křivdě nebo se cítit proviněni. Avšak to je jen naše ego.

Máme být asertivní nebo vše přijímat, jak je?

Možná někdo z vás vnímá rozpor mezi tím chovat se asertivně a tedy říkat otevřeně, co bychom rádi a neradi, a mezi přijímáním toho, co je. Alespoň ve mně to dlouhou dobu vyvolávalo rozpor a kladla jsem si často otázku, kde je v tom soulad. Sice jsem vnitřně cítila, že v tom žádný rozpor není, ale nevěděla jsem o co se opřít. Neznala jsem ten pomyslný most mezi asertivitou a přijímáním všeho jak je.

Nedávno mi k tomu pro mě něco „došlo“ a zkusím to popsat.

Jak rozpoznat informaci, která je pro nás

Začala jsem u sdílených článků uvádět informaci o tom, abyste si z nich a z jakýchkoliv jiných zdrojů, odkud informace čerpáte, vždy pro sebe brali jen to, co s vámi rezonuje. Na to se ozval jeden z vás, že když s námi něco rezonuje, je to na stejné úrovni, což nás neposouvá, a účel je se posunout blíž k sobě. Moc děkuji za tuto reakci. Uvědomila jsem si tím, že jsem použila slovo „rezonovat“, aniž bych vysvětlila, co tím mám na mysli a inspirovalo mě to se více rozepsat o tom, jak ty informace, které jsou pro nás, rozeznat z té masy informací všude kolem.

Když omezení, které jsme neměli, najednou máme

Před několika lety jsem si čím dál intenzivněji uvědomovala, že v přítomnosti jednoho z blízkých cítím bezmoc a úzkost. Tím, jak jsem tyto pocity pociťovala stále intenzivněji, postupně mi docházelo, že tyto pocity v přítomnosti této osoby jsem neměla jen tehdy, ale že tomu bylo snad vždy.

Tyto pocity úzkosti a bezmoci jsem cítila, kdykoliv jsem byla svědkem jejího jednání, u kterého jsem cítila, že daná osoba jedná ze strachu, že uhýbá od své odpovědnosti, a jinými dalšími způsoby si projevuje nelásku.

Když ne/mám dobré vztahy s rodiči

Před nějakou dobou mi psal jeden z vás, že za poslední rok udělal velký pokrok směrem k sobě, a že teď se postupně zbavuje toho, co na něho jeho rodiče svoji výchovou nabalili. V dopise se rozepsal, že si teď vzpomíná, že jako malý se chtěl svobodně projevovat, ale že až teď zpětně si uvědomuje, jak ho vždy v tomto jeho projevu zastavili, a že téměř zapomněl, jak se chce on sám projevit a teď po mnoha letech si těžce rozpomíná. Z dopisu byla cítit veliká neúcta, kterou chová ke svým rodičům, možná i zloba na to, že jej zpracovali k obrazu svému.

Když hmota je to samé, co duchovno

K sepsání tohoto článku mě inspiroval jeden z vás, za což moc děkuji. S tímto člověkem jsme se v podstatě bavili na téma vztahu duchovna a hmoty. Myslím, že by to mohlo zajímat i některé z vás, proto svůj pohled na toto zkusím vyjádřit i touto formou.

Tak jak to nyní ve fázi svého vývoje vnímám já, duchovní jsme všichni. Máme tuto podstatu. Zde jsme však ve hmotě a tedy projevujeme se přes hmotu. Hmota může mít různé podoby. Může se jednat o vyjádření svých myšlenek psanou či mluvenou formou, o výrobu jídla, sázení stromů, prodávání v obchodě, běhání a jiné nespočetné projevy.

Když začínáte štvát ty, se kterými vám bylo dříve fajn

Nedávno jsem byla na návštěvě u známých. Už dříve jsem tak nějak cítila, že osobu, se kterou jsem byla dříve „na stejné vlně“, začínám iritovat. A při této poslední návštěvě jsem se v tom utvrdila.

V rámci řeči někdo z přítomných zabrousil na blogery o jídle s tím, že by to mohlo dotyčnému pomoci nějakým způsobem v jeho práci. Na to ten dotyčný zareagoval, a to velmi emotivně, že je na blogery alergický a že absolutně nechápe, jak se může někdo živit nebo částečně živit tím, že píše svoje vlastní názory, co mu kdy v hlavě vyvstanou, a že to nepovažuje za práci.

Přihlásit se k odběru RSS kanál